Marie Doležalová: Osudu se musí jít naproti!

Vystudovala jsi pražskou konzervatoř, ale téměř hned po škole ses vrhla na autorskou tvorbu (red. představení Krysy, Nůžky). Jak tvá představení vznikala?
Ředitel divadla Na Prádle Petr Hruška nám dal k dispozici své divadlo a tak jsme se tam se spolužáky z konzervatoře scházeli a zkoušeli. Já jsem už jako malá pořád někoho přemlouvala, ať se mnou zkouší nějaké scénky, co pak předvedeme ostatním – na táborech, ve škole, takže bylo úplně přirozené, že když jsme s naší skvělou třídou končili studium, přemlouvala jsem je, ať ještě něco nazkoušíme, než se úplně rozejdeme (smích). Muzikál Krysy byl úspěšný, hráli jsme ho tři roky.

Máš za sebou slušný výčet příležitostí ať pro televizi nebo film. Na jakou příležitost vzpomínáš nejraději?
Na Comeback, tam se vytvořila taková ta správná parta a užilo se tam hodně legrace. Na Comebacku bylo super, že ho všichni hrozně chtěli dělat, nebyla tam atmosféra, jako bývá u seriálů – že  vlastně tomu moc nevěříme a děláme to, protože není jiná práce. Scénáristi, režiséři, ale i všichni ostatní, jako třeba rekvizitáři, prostě společně chtěli udělat dobrý sitcom, strašně se snažili, a v takové atmosféře se pracuje skvěle. Ze začátku nikdo ani moc nevěděl, jestli budeme divákům připadat vtipní. Ale ten úspěch, co Comeback měl, není myslím náhoda, je to tím, že všichni do toho dali hodně práce.

Co se ti vybaví, když se řekne Comeback?
Vybaví se mi spousta pokažených záběrů, bylo jich snad tisíc… Pořád jsme se smáli, přeříkávali se, nebo zapomínali text. S Kristýnou Leichtovou nám je teď líto, že ty zkažené záběry nikdo nearchivoval (smích).

Je ti Saša v něčem podobná?
Jednou jsem se bavila s Martinem Dejdarem, že nevím, co mám odpovídat na tento typ otázek. Jeho se taky stále ptají, čím je mu Ozzák podobný. Poradil mi, že mám říkat, že vzhledem je mi podobná dost! (smích)

Dočetla jsem se, že v seriálu ČT Vyprávěj, tě budou čtenářky vídat v nové sérii. Můžeš nám něco k tvé postavě prozradit, přiblížit tvou dějovou linku, ať víme, na co se těšit?
Moje postava Mileny je v nejnovější sérii jenom málo. Hraji kamarádku Zuzky, kterou hraje Hanka Vágnerová.

Poslední dobou tě ale naše čtenářky mohou dosti pravidelně vídat i na divadelních prknech v divadle Na Fidlovačce…
S Ivou Pazderkovou a Eliškou Balzerovou hrajeme představení Tři holky jako květ, to je o třech generacích žen, vyprávíme divákům svoje příběhy s muži a diváci se většinou dost nasmějí. Koncem března nás na Fidlovačce čeká premiéra Babičky. Pan režisér Janek Jirků napsal hru podle původní Babičky od Boženy Němcové, ale nebude to klasická babička, jak si čtenářky asi představují. Hraje ji Eliška Balzerová a pan režisér sám zdůrazňuje, že Babička byla padesátiletá energická žena. V představení hrají i malé děti a já tam mám postavu Kristly, takže konečně role nějaké normální, obyčejné holka! (smích)

Jak si vysvětluješ, že tě režiséři obsazují do rolí podivínek?
To netuším, ale je pravda, že moje postavy byly: outsiderka s tlustými brýlemi, naivní Saša, holka z děcáku, co kradla, křesťanská uklízečka, barman….Už jsem si vlastně zvykla, že když přijdu na kostýmovou zkoušku, čeká mě tam většinou oblečení, ve kterém mám vypadat prostě divně a ne hezky (smích).

Co je ti bližší – hraní, nebo autorská tvorba?
Musím říci, že autorská tvorba. Třeba když tvoříme nové písničky s naší kapelou Olats otesoc… To mě baví úplně nejvíce!

Jak vlastně kapela OLATS OTESOC vznikla?
Fungujeme už asi sedm let…Vznikli jsme tak, že jsme spolu chodili do třídy na konzervatoři a tak se to nějak vyvrbilo, že jsme začali vymýšlet vtipné písně, potom je hráli rodičům a kamarádům, kteří nás znali a byli jsme velice překvapený, že připadají vtipné i ostatním lidem. Hrajeme málo, jednou za čas, ale máme pak úplně narváno a cítíme se velmi oblíbení! (smích)

[[related]]

Co nejraději děláš, když víš, že máš celý den volný?
Dělám, co mě napadne. Hlavně nic užitečného. Na volném dni se mi líbí, že když člověk nedělá vůbec nic, konečně je čas na to důležité a třeba jen při poslechu hudby mě napadnou ty nejlepší nápady. Také když je volno, tak většinou uklízím. Dnes mám třeba volno a tak dělám rozhovor (smích).

A co osobní život? Jsi šťastně zadaná…
To jsem. Po rozchodu jsem byla skoro rok sama, to je takové divné období, ale zase jsem si hodně věcí urovnala v hlavě. Musím říct, že jsem nečekala, že si mě najde někdo tak skvělý a úžasný, jako je můj přítel! Více ale neřeknu, protože to nechci zakřiknout (smích).

Věříš na osud?
Tak na tohle je velmi častá otázka.  Myslím, že když si člověk přesvědčen, že má všechno pevně v rukách, tak ho osud pěkně překvapí. Na druhou stranu když si jen tak sednu a budu čekat, co mi osud naservíruje, tak nepřijde vůbec nic…Takže asi věřím na osud, pro který se musí něco udělat (smích)!

Jak podle tebe vypadají ideální divadelní prázdniny? A jaké je plánuješ na letošní rok ty?
Ideální divadelní prázdniny jsou naprosto bez divadla, samozřejmě. Tak jako školní prázdniny jsou úplně bez školy (smích). Letos pojedu jako lektorka na letní filmový tábor Filmák, byla jsem tam už loni a byla to s dětmi neskutečná zábava. Pak se chystám s přítelem na loď, udělal si kapitánský zkoušky, takže vyrazíme na moře, plánuji se nespálit (smích). A také navštívit všechny členy rodiny, na které nemám přes rok tolik času.

Foto zdroj: profimedia.cz