Ano, šéfe: Pak že se člověk nemusí bát jíst v restauraci

…asi je vám jasné, jak to dopadlo. Dodnes, a je to už hromada let, kupované zákusky nejím. 🙂 Pravda, kdybych takhle prošla všemi odvětvími našeho potravinářství, skončila bych zřejmě na pořádné dietě. Stačily mi zážitky sestřenice z pekárny i kamarádky z masny. K těmto informacím jsem se však postavila stylem: Co oči nevidí, to žaludek netíží. Ale asi budu muset svůj přístup přehodnotit. Alespoň, co se stravování v restauracích týče. Poslední díl Ano, šéfe, byl totiž dalším z řady pro silné žaludky.

Nedělám si iluze, že se dá ve všech našich stravovacích zařízeních jíst z podlahy, ale další extra humus v pořadí mou chuť na oběd v restauraci zase snížil. Zdeněk Pohlreich se tentokrát vydal do restaurace v centru Smíchova, která při jeho příchodu měla účetnictví v minusových číslech a velký problém, který by se dal nazvat válkou kuchařů. Tu však majitelé nehodlali řešit, právě k tomu si pozvali Zdeňka. A řešit toho nechtěli mnohem víc. Třeba letitý bordel v kuchyni. Myslím, že se šéfovi sevřela chodidla v pěsti, když viděl, z jakých míst mu byla servírována jídla.

Jestli něco skutečně nechápu, pak to, jak můžou takové podniky vůbec fungovat. Copak neexistují hygienické normy? A kontroly? A něco jako kuchařská čest, která každému kuchaři velí pracovat tak, aby si lidé na jeho jídlech pochutnali a neodnesli si domů bonus v podobě salmonely? Naštěstí pro nás strávníky má Zdeněk stejný pohled na věc a svolil k dalšímu natáčení jen v případě, že se kuchyň pořádně uklidí.

[[related]]

Majitelé nechali kuchyň douklízet, ale namísto očekávaného ocenění se dočkali dalšího šoku. Návrat na plac a do kuchyně určitě nečekali. A myslím, že překvapení bylo na obou stranách. Zdeněk zase nečekal, že vyučený instalatér bude vládnout kuchyni lépe, než kuchař-číšník. Tohle je u nás stejně zvláštní.V hospodách vaří lidé absolutně mimo obor, ve školách učí lidé, kteří nedostudovali pedagogickou školu, na úřadech potkáte ty, kteří do té doby neviděli počítač nebo účetnictví, ale mají jedno: dobré známé, případně peníze. Nejsem proti tomu, aby to tak bylo. Leckdy má neaprobovaný učitel mnohem větší kvality a dokáže děti naučit mnohem více, než ten s tituly. Stejně tak může být kvalitní účetní z vyučené prodavačky nebo švadleny. Člověk se celý život učí a může změnit klidně několikrát svůj obor. Ale kuchyň dělá kuchař a ten se nemůže učit za pochodu. Nebo ano?

Pro ty, kteří si nechali tento díl utéct, doplním, že skončil konečně dobře. Nálepka si našla své místo a jídlo, které si Zdeněk při svém návratu namísto činu objednal, vypadalo vážně luxusně.