Život začíná ve 30, nebo snad ve 40? Prozradíme vám to!

Jak jsme na tom se zdravím?
Pokud se zaměříme na tělesnou schránku, asi se budeme cítit lépe spíše okolo třicátého roku než o deset let později. Nemusí to být ale pravidlo. Dnes pětačtyřicetiletá Jana k tomu říká: „Ještě ve třiceti jsem hřešila na to, že moje tělo leccos vydrží a příliš dobře jsem o sebe nepečovala. Teď už vím, že například dvoudenní párty v kuse opravdu nezvládnu. Dopřávám si navíc náležitou péči, kterou jsem tenkrát považovala za zbytečnou, a tak se paradoxně cítím lépe nyní, i když jsem o dost starší.“ Nedá se než její slova potvrdit. To, jak se staráme o své zdraví, se projeví samozřejmě i na vzhledu jako takovém. Atraktivní čtyřicátnice proto dnes nejsou žádnou výjimkou.

Radost z práce
Když si to spočítáme…, než vystudujeme, porozhlédneme se po nějakém zaměstnání, vystřídáme několik míst, třicítka je dávno pryč. Ve chvíli, kdy si vybudujeme pevnější zázemí, získáme dostatečné zkušenosti i sebevědomí ve své profesi, se blížíme spíše k té čtyřicítce. Potvrzuje to čerstvá čtyřicátnice Markéta, majitelka obchodu se značkovou módou. „Studovala jsem celkem dlouho ekonomii, potom jsem přidala kurzy módního návrhářství a ještě etnografii. Sice už jsem při tom pracovala, ale ještě ve třiceti mi přišlo, že si nejsem v práci jistá. Do toho přišla mateřská dovolená. Prošla jsem potom několika pozicemi a až ve 37 letech jsem se definitivně postavila na vlastní nohy. Teď si začínám pracovní život teprve užívat,“ říká spokojeně. „Možná mi to trvalo trochu déle, ale poslední tři roky se cítím na vrcholu a věřím, že oslavou mých nedávných narozenin to nekončí, ale začíná,“ těší se na další úspěchy.

[[related]]

Rodina a vztahy
Dříve bylo běžné se okolo dvacátého roku vdát, zanedlouho porodit děti a ve třiceti už ženy doma měly větší ratolesti, a mohly se opět více věnovat sobě. Ale teď? „První dítě jsem měla, když mi bylo 32 a druhé o tři roky později, teď se mi blíží čtyřicítka a myslím si, že začnu teprve naplno žít. Osmiletý syn již nevyžaduje neustálou pozornost a pětiletou dcerku není problém dát pohlídat, navíc nějaké větší akce už také zvládne,“ zamýšlí se kadeřnice Petra. „Nedá se říct, že před dětmi bych si neužívala života, ale rodina je pro mě důležitá a současné zážitky jsou pro mě daleko intenzivnější a čím dál více se na ně těším,“ blýská se jí v očích. „Uspořádala jsem si také vztahy se svou rodinou, ve třiceti jsem byla stále ještě moc radikální a umění tolerance jsem se naučila mnohem později,“ uzavírá svůj postoj.

A zase ty peníze
Vzít si ve dvaceti pěti letech úvěr či hypotéku na patnáct, dvacet i více roků, není dodnes nic neobvyklého. Potvrzuje to i Michaela, které je 37. „S přítelem jsme chtěli vlastní bydlení brzy, a tak jsme se prostě zadlužili. Až oslavím čtyřicítku, oslavíme zároveň poslední splátku našeho domku. Nejsme na tom s penězi úplně nejhůř, ale přeci jen se nám uleví a nebudeme se bát třeba vyrazit na větší dovolenou, kterou jsme si dlouho nedopřáli,“ plánuje spokojeně. Její o dva roky starší kamarádka Marta souhlasně přikyvuje: „Po finanční stránce jsme se dali s manželem dohromady až nedávno, výdaje za bydlení a dvojčata, která se nám do toho narodila, byly neskutečné. Nyní si snad trochu vydechneme,“ těší se.

Carpe diem aneb Užívejme dne
Jak to tak vypadá, možná je opravdu čas známé úsloví trochu poopravit. Na závěr je ale důležité připomenout, že naplno bychom měly žít v jakémkoli věku a neodkládat žití na „až jednou“. Mohly bychom potom zjistit, že nám život protekl mezi prsty a z neustálého čekání na lepší časy jsme ho prošvihly. Ať je vám tedy třicet, nebo čtyřicet, užívejte si každý den plnými doušky. Někdy to půjde lépe, jindy hůře, ale každý věk má něco do sebe. Využijte toho!

A jak jste na tom vy? Kdy jste se cítily v životě nejlépe? Pochlubte se nám, těšíme se na vaše postřehy.

Foto zdroj: profimedia.cz