Svět, ve kterém chceme žít?!

Celkem devatenáct členů teroristické organizace uneslo čtyři letadla. První z nich na cestě z Bostonu do Los Angeles narazilo v 8:46 do Severní věže Světového obchodního centra v New Yorku. Druhé letadlo mířilo stejným směrem a v 9:03 narazilo do Jižní věže téže budovy. Jen o  čtyřicet minut později se letadlo z Washingtonu do Los Angeles zřítilo na budovu Pentagonu. V posledním z unesených letadel na trase New York–San Francisco se cestujícím podařilo zabránit plánovanému útoku na hlavní město USA. Zřícení stroje však nezabránili. Letadlo havarovalo v  západní části Pensylvánie.

Zatímco lidé po celém světe s hrůzou sledovali šokující obrázky „dvojčat“ řítících se k zemi, strach, paniku a  hrůzu ve tvářích prchajících obyvatel New Yorku, ve všech zemích světa zasedaly krizové štáby, uzavíraly se vzdušné prostory a snažily se odhadnout další kroky teroristů, kteří se krátce po útocích ke svým činům přihlásili.

New York a celé USA tragédie ochromila. Zvedla se vlna solidarity s pozůstalými obětí, lidé hromadně dávali krev, tisíce záchranářů a  dobrovolníků se snažily v sutinách zřícených mrakodrapů najít alespoň někoho živého. A s každou přibývající hodinou byla naděje menší a menší.

V troskách letadel i zřícených budov zahynulo celkem 2992 lidí, z  toho devatenáct únosců. A přestože prezident Bush začal s válečným tažením proti Afghánistánu a terorismu vůbec, útoky se o dva roky později odehrály znovu ve Španělsku a poté i v Londýně. I při nich umírali nevinní lidé.

Hrozba terorismu je tu stále a my se s ní musíme naučit žít. Ovšem není to jediná hrozba, která hýbe světem, stále se množící útoky ve školách i na ulicích, únosy, vraždy a zlodějiny. Také máte občas pocit, že svět se zbláznil? Že už nic není jako bylo dřív? Že bychom se měli možná začít bát vystrčit nos?