Eva Josefíková: Ráda trávím dny v peřinách

Nemůžu si to odpustit, ale nějak začít musíme…. Jak se Eva z Vlčnova dostane do pohádky Zdeňka Trošky? To je trochu pohádkový začátek na začínající herečku nemyslíš?
Jako malá jsem neustále šaškovala na rodinných oslavách a různých školních besídkách, pak jsem se přihlásila do dramaťáku a na popud toho, že mě to tam ohromně bavilo, jsem to zkusila na DAMU. To nějakým zázrakem vyšlo. No, když už člověk studuje takovou školu, automaticky se ocitá v hledáčku castingových agentur. Pak závisí na štěstí a na vůli režisérů a producentů obsadit vás.

Premiéra pohádky Čertova nevěsta

Další, kdo tě objevil, byl Tomáš Řehořek (režisér Signálu, Pika- pozn.red.), prošla jsi opět konkurzem na roli feťačky Moniky?
Piko, byl můj první film a první zkušenost s profesionálním natáčením. Měla jsem tam jen pár natáčecích dnů a na plátně jsem se mihla krátce. Do základu mi to moc pomohlo a myslím, že to je velmi kvalitní film. Doteď netuším, jak na mě Tomáš přišel, asi ze stránek DAMU.

Premiéra filmu Signál

Po těchto dvou, asi dosti zásadních rolích se spustil pytel s rolemi pro tebe, jak si to vysvětluješ?
Všechny další role už jsem dostala po konkurzech, některé byly i více kolové. Vysvětluji si to tím, že jsem asi nějakým způsobem zapadla těm režisérům do jejich představy o roli, kterou jsem posléze hrála. Ale je to otázka spíš na ně.

Jak si zvykáš na mediální blázinec okolo tebe? Jsi spíš ten typ herečky, která se bude schovávat a střežit si své soukromí, dávat rozhovory jednou za čas, až bude mít co říct, nebo jsi společenský typ, kterému popularita nevadí?
Jsem z toho dost v rozpacích. Ale upřímně, nic extra se kolem mě neděje. Vyšlo pár článků, na ty si nikdo druhý den nevzpomene. Hledáčky fotoaparátů ale záměrně nevyhledávám ani to neplánuji. Mám ráda svůj klid a soukromí.

O čem bys ve svých rozhovorech nejraději mluvila?
O světovém míru samozřejmě (smích).

Pojďme se také bavit o těch divadelních rolích. Kde tě momentálně čtenáři mohou vidět?
Ve Stavovském divadle ve hře Enron, která se pomalu chýlí k derniéře. Doporučuji všem, kdo ji ještě nestihli, ať rychle běží do divadla, stojí to za to. V květnu odehraji ve Stavovském divadle ještě dvě reprízy Racka, kde mám to štěstí zahrát si Ninu Zarečnou. V divadle Disk uvádíme v české premiéře hru Simona Stephense Punk rock. Je to hra o mladých ale nejen pro ně. Reflektuje jeden z otřesných fenoménů naší doby, je velmi aktuální, ale více neprozradím. Do představení několikrát vstupuje živá punkrocková kapela, takže je to 2 v 1, koncert a představení. Poslední premiérou našeho absolventského ročníku je hra Petra Kolečka Buchty a bohyně. Petr ji napsal přímo pro náš ročník, takže je to dokonce světová premiéra. Je o čtyřech hrdinkách, které se snaží v tomto nelehkém světě dosáhnout svého cíle. Přijďte se schválně přesvědčit, jestli se jim to povede. Čerstvě jsem teď naskočila do představení 2krát Woody Allen v Divadle Bez Zábradlí. Jsou to dvě komediální jednoaktovky o tom, jak můžou být vztahy mezi ženami a muži komplikované.

Bylo nějaké zkoušení pro tebe hodně náročné? A jak ses s tím vypořádala?
Rozhodně žádné představení není nenáročné nebo jednoduché nazkoušet. Ale záleží na velikosti role. Z tohoto hlediska jsem se příjemně trápila s Ninou v Rackovi a s Lilly v Punk rocku. Ve škole mě ještě hodně obsazovali do tzv. „protiúkolů“, tzn. rolí, které jsou mi charakterově hodně vzdálené. Byla to ale výborná zkušenost, která mi rozšířila herecký rejstřík. Vždycky to nějak dopadlo, někdy lépe, jindy jsem si vylámala zuby, ale právě tyhle zkoušky mě nejvíce posouvají dál.

[[related]]

Jak odpočíváš, odreagováváš se?
Musím se přiznat, že jsem velký lenoch. Mám ráda dost pasivní odpočinek v peřinách při knížce nebo filmu. Vydržím takové náročné nicnedělání třeba i celý den. Poslední dobou mě začalo bavit vaření, tak se pokouším o svá první jídla náročnější než těstoviny. Moc volného času ale nemám, a když je, snažím se ho věnovat příteli. Kvůli připravovanému filmovému projektu jsem začala více sportovat, abych zlepšila svou fyzickou kondici. Nikdy před tím jsem se žádnému sportu nevěnovala a samotnou mě překvapilo, že mě to baví, i když občas bolí.

Považuješ samu sebe více za divadelní, či filmovou herečku?
Divadelní. Na jevišti jsem strávila jistě mnohem víc času než před kamerou. Divadlu jsem se věnovala od malička na amatérské úrovni, teď ho intenzivně studuji a v průběhu studia se mi daří i hrát mimo školu, za což jsem nesmírně vděčná. Natáčení je pro mě ale příjemná změna, ta práce je velmi odlišná a mě baví učit se nové věci. Zatím jsem mezi filmovými kolegy stále velký nováček.

Radí ti tvůj přítel (Jiří Mádl red.pozn.), jak máš vylepšovat svůj projev před kamerou, nebo jakou práci máš přijímat, či ne?
Jelikož se oba věnujeme herectví, samozřejmě spolu věci konzultujeme, ale před kamerou nebo na jevišti jsme každý sám za sebe. Že by mi radil, jak hrát a co hrát, to ne. To bych mu ani nedovolila.

Křest DVD filmu Probudím se včera

Máš nějaké zlozvyky, se kterými bojuješ a ráda by ses jich zbavila?
Kouřím, nechávám věci na poslední chvíli a neumím ráno vstávat. To bych ráda změnila.

Co byla tvá největší životní zkouška?
Je mi 23 let, takže nemám zatím moc „nažito“. Tím pádem dosud nejzásadnější životní zkoušky byly pro mě ty v pravém slova smyslu. Zkoušky na Gymnázium v Uherském Hradišti, kde jsem prožila krásných osm let a zkoušky na DAMU, které mi určily životní cestu.

Někde jsem se dočetla, že si vykládáš karty ve chvílích, kdy to potřebuješ. Věříš na něco mezi nebem a zemí?
Jsem přesvědčená o tom, že nad námi něco nebo někdo je. Člověk by byl troufalý, aby si myslel, že tady má všechno pod palcem. Ale věřím, že svým chováním můžeme něco alespoň trochu ovlivnit. Že se nám věci v životě vrátí, ty dobré i ty špatné.

Foto zdroj: profimedia.cz