Proč si vybíráme špatné muže?
Náš táta je prvním mužem, se kterým se ve svém dětství setkáme. Stává se naším vzorem a všechny muže v okolí srovnáváme s ním. V pěti letech se potom zamilujeme do Jirky od sousedů. Proč? Přece proto že má sílu jako náš tatínek! Hraje opravdu otec tak velkou úlohu při našem hledání toho pravého?
Zdroj: archiv redakce„Když jsem si kdysi vybírala partnera, říkala jsem si: Jenom aby nebyl podobný mému otci!“ svěřuje se třicetiletá Jana. „Měla jsem pocit, že bych vedle sebe nesnesla takového perfekcionistu jako on. Hledala jsem proto někoho, kdo by měl nad životem nadhled a neměl potřebu do detailu řešit každou maličkost,“ vypráví dál.
Několik takových partnerů postupně skutečně vystřídala. „Jenže někteří z nich naopak neřešili vůbec nic a mě to začínalo čím dál víc štvát. O co jsem se nepostarala sama, to zkrátka nebylo,“ uzavírá přehled svých minulých známostí. Pak se před rokem seznámila s o deset let starším Honzou. „Najednou jsem nemusela spoustu věcí řešit, neviselo všechno na mně, on to prostě naplánoval, zařídil, klaplo to a já byla ke svému překvapení s tím pedantským panem dokonalým naprosto spokojená,“ říká.
Řád dává stabilitu
Přítele přivedla představit do rodiny a Honza si výborně porozuměl s oběma jejími rodiči. „Teprve pak mi se zpožděním došlo, jak moc se svými vlastnostmi podobá mému tátovi,“ směje se dnes Jana, která pochopila, že někoho takového vlastně dávno hledala. Nepotřebuje si už dokazovat, že všechno zvládne sama. Uvědomuje si, že jí spolehlivý partner, který věci umí naplánovat a počítá s každou alternativou, naopak vyhovuje. Řád, který jí přinesl do života, jí dává stabilitu. Díky tomu získala čas sama pro sebe a může se věnovat i svým zájmům. „Podobně to vlastně fungovalo i u našich. Máma třeba měla pro sebe vždycky pondělní večer. Šla s kamarádkama cvičit a pak na kafe. Táta se mnou a s bráchou vždycky probral úkoly do školy, ohřál nám večeři a pak nás zahnal do postele. Fungovalo to jak hodinky,“ vzpomíná Jana. Tenkrát jí nedocházely souvislosti, ale dneska už ví, že kdyby její táta byl životem vlající bohém, o děti by se nejspíš neuměl a ani nechtěl postarat.
[[related]]
Kopíruje vzor z dětství
Podle vědců si lidé, kteří měli hezké dětství, hledají partnery podobné svým rodičům, tedy ženy touží po muži připomínajícím jejich otce. Mají totiž v sobě hluboko z dětství zakódované dobré zkušenosti ze vztahu s tátou, a proto podvědomě hledají stejného muže. Je pro ně jakousi jistotou v nejistém světě. Pokud jsme ale vyrůstaly bez otce nebo byly vztahy mezi ním a námi z jakýchkoli důvodů špatné, základní vzor nám chybí. Proto se takové ženy zamilovávají do nesprávných partnerů nebo naopak dělají v chování vůči mužům stále stejné chyby, které do omrzení opakují a neumí se z nich poučit. Do našeho vztahu s opačným pohlavím se jednoznačně promítají naše první zkušenosti s rodiči z dětství. Proto si třeba dívka z rodiny, která nefunguje a otec matku ponižuje a bije, může podvědomě a nechtěně vybrat partnera se stejným chováním.
Cesta k pochopení
Že si ženy vybírají muže po vzoru svých otců a muži zase ženy podle svých matek je dokázáno i mnoha vědeckými výzkumy. Například těmi, které porovnávají tváře příslušníků mnoha rodin. Není to ale pochopitelně jenom vzhled. Obvykle jsou naopak ve tváři úplně odlišní, ale objevují se u nich mnohé podobné vlastnosti. Děláme to podvědomě, aniž bychom si to přiznali a tušili to – a nejde o shodu fyzickou, ale mentální. Ale ať už je naše drahá polovička podobná našemu tátovi nebo ne, jisté je zřejmě jedno: Pochopíme-li svůj vztah k tátovi, udělali jsme první krůček na dlouhé cestě pochopit své vztahy k mužům vůbec…
A co Vy? Také se ten váš podobá vašemu otci? Nebo je jeho pravým opakem? Myslíte si, že podvědomé vzory z dětství opravdu v životě fungují?
