Posedlá svaly: Vypadá jak Hulk, a miluje to!

Domnívá se, že vypadá jako řecký bůh. Ve skutečnosti by se dala její podoba přirovnat spíš ke komiksovému Hulkovi. „Líbí se mi estetika svalnaté postavy. Svým způsobem je to umění, když se nad tím zamyslíte,“ tvrdí rozvedená matka dvou dětí Rene.

Lékaři však její posedlost svalovou hmotou uměním nenazývají. Mají pro ni termín „bigorexie„. Podobně jako anorektička trpí chorobnou touhou být ultraštíhlá, až na ní nezbyde nic jiného než kost a kůže, bigorektička se ze všech sil snaží dosáhnout tělesných proporcí Arnolda Schwarzeneggera.

Bigorexie je záludná v tom, že na ní mnoho lidí na první pohled nevidí nic špatného. „Je dobře, že cvičíš, to je přeci zdravé,“ slýchává bigorektik od okolí. Nadměrné svalové hmoty bohužel nelze dosáhnout jen cvičením – svou práci odvádí řada chemických doplňků stravy a steroidů. To v kombinaci s přehnaným příjmem bílkovin může ohrožovat činnost jater a ledvin, nehledě na to, že nepřirozená hmotnost bigorektikům přináší podobná rizika, jakými trpí obézní lidé. Přetěžují se klouby a opěrná soustava celkově, což může vést k poruchám pohybového systému ve vyšším věku.

S kulturistikou Rene začala před čtyřmi lety. Brala to jako novou sportovní výzvu, brzy se ale na cvičení a steroidech stala závislá. V říjnu loňského roku získala titul britské národní šampionky. „Splnil se mi tím sen. Po vítězství mi máma radila, abych s tím teď už skončila a žila normální život. Ale to vůbec nemám v plánu,“ říká Rene.
[[related]]
Přiznává ovšem, že jí kulturistika rozbila manželství. „Partner to už nemohl vydržet a dal mi ultimátum. Buď kulturistika, nebo on. Rozhodla jsem se, jak jsem musela,“ říká Rene, která se často musí vyrovnávat s urážlivými narážkami na své tělo. „Řada mužů mi řekla, že je to nechutné. Ale někteří lidé to obdivují a respektují, co dělám.“

Než se její vášeň zvrtla v posedlost, vypadala Rena jako normální a vlastně moc hezká holka…

Kdy se láska ke kulturistice zvrhne v psychickou poruchu, která si žádá návštěvu odborníka? Je to velmi těžké určit, a proto také neexistují přesné statistiky, kolik bigorektiků se v populaci nachází. Někdo tvrdí, že bigorexií trpí vlastně každý kulturista, který „vyhání“ své svaly umělými látkami. Ve skutečnosti se to ale musí posoudit případ od případu.