S Hanou Heřmánkovou o životě, lásce a úspěchu

Nyní jí zaměstnává nejvíce práce v divadle. Vždy usměvavá Hanka zvládá nejen chod divadla, ale také péči o čtyři chlapy.

Na televizní hlasatelku se vždycky hlásilo tisíce lidí, šlo o velmi lukrativní post, jak si vysvětluješ tvůj úspěch?
Myslím si, že tenkrát mi pomohla zkušenost před kamerou, přirozený projev, mládí a také trocha štěstí.

Nejen že jsi úspěšná moderátorka, ale především také manažerka Divadla Bez zábradlí.  Jak se to vše dá  stíhat?
V dobách, kdy jsem ještě moderovala v televizi a na různých akcích to bylo mnohem složitější. Musela jsem mít určitý systém, pevné nervy, pomoc manžela a samozřejmě babičky. V současné době už se věnuji pouze divadlu a malému Františkovi a kupodivu zjišťuji, že mi zbývá čas i na sebe samotnou.

Letos ze začátku roku jsem zaznamenala v médiích titulky, které hlásaly konec vašeho divadla. Co je na tom pravdy?
Situace pražských divadel obecně není jednoduchá a pro nás jako soukromé o to složitější, že získání podpory ve formě grantu není zcela systémové a neprobíhá jen podle daných kritérií a podmínky nejsou pro všechny stejné. Vždy nám v minulosti pomohlo, že nás neopustili naši diváci, tak snad se nám podaří toto nelehké období překonat a divadlo přežije.

Mezi tvé aktivity se řadí i spolupráce s mentálně postiženými dětmi s Nadačním fondem SLUNCE. Jak jsi se k této spolupráci dostala?
Naše spolupráce začala asi před 17- ti lety, v té době se na mě obrátila jeho zakladatelka a současná ředitelka Dr. Blanka Dvořáková. Každý rok zveme handicapované děti k nám do divadla a ty pro nás na oplátku připravují velikonoční a vánoční výzdobu. Máme za sebou společný projekt, ze kterého vzniklo dětské představení a CD – Páté přes deváté a zůstalo nám na repertoáru doposud. Naši herci často vystupují na různých akcích pro NF Slunce a myslím, že se z nás společně stali dobří kamarádi, a to je nejdůležitější.

[[related]]

Vypadáš výborně. Jak se udržuješ ve formě?
Snažím se si udržet dobrou náladu a optimismus, nedívám se často do zrcadla a hlavně se neberu moc vážně.

Jak nejraději relaxuješ?
S knížkou v posteli sama doma.

Co tě v poslední době nejvíce naplňuje?
Zcela určitě: prožívám starosti i radosti se svými dětmi.

Prozradíš recept šťastného dlouhodobého manželství?
Je to jednoduché, máme se rádi. A snažíme se, aby náš vztah nezevšedněl.

Kromě starostí o chod divadla jsi i matka na plný úvazek. Starší Karel studuje herectví, o rok mladší Pepa režii na FAMU. Rozmlouvali jste jim s manželem „uměleckou“ kariéru?
Bojovali jsme statečně, ale prohráli jsme. Šli jsme na to od lesa, doufali jsme, že po absolvování osmiletého gymnázia budou mít kluci větší výběr. Aby nám udělali radost, dostali se na VŠE a FF UK, ale vedle toho se připravili i na talentové zkoušky svých vysněných oborů. Naše varování nerespektovali a vydali se svou cestou v našich šlépějích. Když vidím, jak je to baví a jak jdou za svým cílem, musím přiznat, že jim držím palce.

Chce nejmladší Frantík také na nějakou umělecky zaměřenou školu po vzoru svých starších bratrů?
Jdeme stejnou cestou, bude studovat osmileté gymnázium a pak snad i nějakou rozumnou vysokou školu. Bohužel bratři jsou pro něho velkým vzorem a tak nám nezbývá než doufat…

Čím ti dělají synové největší radost?
Maličkostmi.

Na co bys pozvala čtenářky do divadla?
Na 3 inscenace (Terasa, 2x Woody Allen, Indická banka), které režíroval Karel a obsadil do nich Danu Morávkovou, Janu Švandovou, Kateřinu Brožovou, Petra Pospíchala, Zdeňka Žáka, Pepu Cardu, Rudu Hrušínského a další. Herci si je užívají a diváci se baví.

Co bys vzkázala našim čtenářkám?
Život je boj, ale stojí za to ho žít!

Děkuji za rozhovor.

Foto zdroj:profimedia.cz