Dobrodruh, pilot, cestovatel, vášnivý fotograf i spisovatel… S Milanem Paprčkou o životě na zemi i ve vzduchu

Na internetu jsem se o vás dočetla, že jste pilot a dobrodruh. Jak se člověk k takovému „povolání“ dostane?

Když jsme v roce 2007 začali tvořit ručně malované mapy měst, potřebovali jsme šikmé letecké záběry, aby malíř viděl všechny budovy a ulice z nadhledu. V místním aeroklubu jsem si pronajal letadlo a šel fotit. Bylo to poprvé, kdy jsem letěl v malém letadle. Ve chvíli, kdy se odlepilo od země, jsem věděl, že jednou budu pilotem. Práce na mapách nám přibývalo a s tím i leteckého focení. Až do takové míry, že jsem do firmy koupil vlastní starší letadlo československé výroby z osmdesátých let. Během foto letů jsem ho zaregistroval v letecké škole a udělal si na něm výcvik. A tak se z mé práce stal koníček, i když obvykle to bývá naopak.

Co si mám představit pod pojmem dobrodruh?

Haha, dnes už jsem domestikovaný dobrodruh. 😊 V mých očích je skutečný dobrodruh kamarád Marek Slobodník, který projel Asii, Jižní Ameriku a Afriku na staré Jawě. Než se mi narodily mladší děti, tak jsem jezdil na motorce a přespával pod širákem po celé Evropě. Lákaly mě spíš netradiční země jako Kosovo, Albánie, nebo Ukrajina. Nejdál jsem byl na Nordkappu, dál na sever už to nejde. S mojí tenkrát už těhotnou partnerkou jsme procestovali celý Island, také jsem chodil závodně plavat do zamrzlých řek za polární kruh a na Sibiř. Nevím, zda je to všechno dobrodružné, ale pro hodně lidí je to minimálně divné.

K létání vás přivedlo focení… Co se vám na létání nejvíce líbí?

Zažít jedinečný pohled na krajinu. Vidět známá i méně známá místa tak, jak je většina lidí nezná – z nebe. Určitě také rychlost přesunu, vždyť na Jadran doletím za tři hodiny! A v neposlední řadě také trénink hlavy a schopností potřebných při plánování a uskutečnění letů do ciziny, včetně komunikace v letecké angličtině.

Před několika lety jste založil nakladatelství. Na co se zaměřuje?

To, co se mi líbí na letectví, ten jedinečný pohled na krajinu, což je i našim sloganem. Letectví propojuje všechny naše produkty. Začali jsme ručně malovanými panoramatickými mapami a v Čechách a na Slovensku jsme vytvořili zřejmě největší ucelenou edici takových map na světě. Při výrobě map vznikaly – jako druhotná surovina – letecké fotky. Z nich jsme začali tvořit a vydávat letecké knihy regionů. Minulý rok jsme přesáhli stovku vydaných titulů a nejsme ještě ani v polovině práce. Teď už cíleně fotografujeme jen pro knihy.

Jedinečným pohledem na krajinu jsou i edice Čarovné Česko a Čarovné Slovensko. V ní sbíráme od místních nadšených fotografů působivé emotivní snímky z jejich regionu a vzniká edice, jejíž obdobu jsem zatím nenašel v Evropě ani ve světě. Zaměřujeme se na výrobu a vývoj naprosto originálních produktů, jaké tu ještě v takové podobě nebyly.

Vím o vás, že jste také vášnivý motorkář, ale nepohodlí motorky jste vyměnil za pohodlnější obytný vůz. Proč?

Stalo se tak kvůli mé nové mladé rodině. Z předešlého manželství mám dvě dospívající dcery a s novou partnerkou Simonkou mám další dvě. No a tolik dětí je problém naložit na motorku, pokud nejste thajský zemědělec. 😊 Našeho milovaného cestování jsme se nechtěli vzdát. A tak jsme prodali motorku a koupili si obytňák. Je jedno, zda jsme ve Finsku, nebo v Řecku, v zimě anebo v létě – malé dítě umíme okoupat, přebalit, nakrmit i uložit. Je to jako doma, jen trochu stísněnější. Příští rok, až děti aspoň trošku odrostou, chceme vyrazit na delší cesty, do Maroka a přespříští rok do Arménie a Gruzie.

Jak staré máte dcerky? A netoužíte ještě po klukovi?

No, jsem požehnaný mezi ženami. 😊 😊 Nejstarší Simonce (jmenuje se shodou okolností stejně jako moje současná partnerka) bude za chvíli 17 let, druhé Jance je 15. Bydlí se svojí mámou, mojí první manželkou. Vídáme se ale často. Třetí Světlanka má 3 roky a nejmenší drobeček, Slávka, má rok. Asi jako každý otec přiznám, že bych chtěl i kluka, ale nebudu to pokoušet. Ještě se nám narodí dvojčata – holky a měl bych vymalováno. 😊 Mám úžasného kmotřence, to mi musí stačit. A počkám si na vnuky.

Jak zvládáte ryze holčičí domácnost?

No tak to se mě ptal jeden známý: „Slyšel jsem, že máš čtyři dcery a ještě mladou ženu. To musíš být šťastný.“ „No jo,“ říkám mu, „musím!“ 😊 😊 Co vám budu povídat. Doma samé sponky, gumičky do vlasů, panenky, růžové šatičky a tak. Ale mezi hračkami nám nechybí ani letadla, motorky a autodráha. Mám velké štěstí, že moje partnerka je i mým nejlepším kamarádem. Můžu si s ní povídat skoro o všem. Říkám skoro o všem, neboť přece jen, ženy jsou z Venuše a i já občas potřebuju jít na pivo s nějakým Marťanem.

Rád cestujete, pamatujete si na svou úplně první cestu?

Jeli jsme s rodiči karavanem do Bulharska, když mi bylo 7 let. Otec mě tam u Sozopole učil jezdit na windsurfingu a potápět se do hloubky za obrovskými slimáky.

Kde se vám líbilo nejvíce a kam už byste se naopak vracel jen velmi nerad a proč?

Zatím nejkrásnější zemí, kterou jsem navštívil, je Norsko. Lesy, útesy, vodopády, fjordy a polární slunce vytvářejí neskutečné scenérie. Nejzajímavější zemí byl Island, ten asi nemá ve světě obdobu. Nejmíň mě zajímají typické dovolenkové destinace jako Itálie, Chorvatsko apod. Jsou velmi přelidněné. Fascinuje mě vývoj Rumunska.

Když jsem tam byl asi sedmiletý, byli tam u cest samí Romové na vozech s koňmi, kteří chtěli pořád něco kupovat. Cokoliv. Když jsem tam byl asi jako 25letý, byla to divoká země, kde se člověk bál, že ho okradou a nevěřil ani pravosti policajta, který ho zastavil. Málokoho napadlo tam jezdit. O osm let později jsem už ani nechtěl věřit, že jsem v té samé zemi. Postavené nové cesty, i dálnice až k moři, služby na slušné úrovni, velký posun vpřed. No a dnes jsou už některá místa v Karpatech dovolenkový lunapark a tím pro mě jako cestovatele ztratily přitažlivost. Vzpomínám na časy, kdy jsem na Fagaraši spal pod širákem u jezera vedle své motorky a společnost mi dělaly jen štíty a hvězdy.

Jsou vaše dcerky a partnerka také nadšené do cestování?

Moje partnerka procestovala kus světa od Karibiku až po Čínu. Máme společnou zálibu v severských a vysokohorských zemích. Máme velké sny, kam všude se chceme ještě podívat – Himaláje, Kavkaz, Andy, Aljaška … Mé starší dcery poznávají nové kraje také velmi rády.

Jste také vášnivý sportovec. Které sporty vás nejvíce baví?

Věnuji se zimnímu plavání, kdy má voda teplotu od 0°C do 8°C, plavu delší trati, například 1 000 metrů. Tomu se věnuju amatérsky i soutěžně. Zaplavu si ale rád i v teplé vodě. 😊 Mám rád lyžování, a ještě víc ski alp. V létě windsurfing a jízdu na enduro motorce. Rád hraju volejbal, ale kvůli svému nepravidelnému životnímu stylu nejsem schopný se pravidelně potkávat s nějakou partou. Jezdit na kole jsem začal až kvůli menším dětem. Chtěl jsem si udržet kondičku a je bylo třeba uspávat. Tak jsme koupili dvoumístný cyklo vozík a do něj bývám zapřažený jako tažný kůň. To mi občas dá zabrat. A taky často rekreačně běhám, podařilo se mi nedávno zaběhnout (vlastně odplazit) i maraton, ale čas vám raději neřeknu. 😊

Píšete knihy, na jakou se mohou naše čtenářky těšit v nejbližší době?

Jsem autorem spíš fotografických knih o českých a slovenských regionech. V nich se toho až tolik nepíše. Napsal jsem knihu Mototuláci, kde jsem shrnul své zážitky z cest na motorce. A ještě jsem napsal knihu Podnikání s hlavou v oblacích, která je určená hlavně majitelům malých a středních firem, jako je ta moje. Tento rok chci napsat knihu Fotografování z letadla, do které shrnu své metody a tipy pro fotografy, ale i zajímavé zážitky a příběhy našich posádek. Inspirovaný půvabem své ženy jsem pro ni napsal delší epickou báseň a sklidila úspěch i u milovníků poezie, tak mám teď brouka v hlavě, zda nezačnu i veršovat.

Fotky z ptačí perspektivy z dílny Milana můžeš omrknout ve fotogalerii:

Co děláte ve svém volném čase, když zrovna nesportujete, necestujete ani nepíšete?

Organizuji firmu, hraji si s dětmi a sem tam i spím.

Máte nějaký sen, který jste si ještě nesplnil a toužíte po tom? 

Mám jich hodně a postupně ubývají. Chci například obletět severní polokouli svým malým letadlem, jet na motorce do Kyrgyzstánu, na trek do Himalájí a odplavat kilometr v tunelu uvnitř ledovce. A hodně dalších snů, do kterých dokážu zapojit i pobyt s rodinou.

Další zajímavosti o Milanovi se dozvíš ve videu:

Foto: archiv Milan Paprčka