Van life – život na kolech aneb Jak procestovat celý svět za málo peněz

Život na cestách a poznávání dálek je pro spoustu lidí nesplněný sen, jak se splnil vám? Jak jste se k tomu dostali?

K cestování jsme se dostali hned po ukončení studia. Dája šla po střední škole ještě na jeden rok na jazykovou školu, zatímco já jsem byl ve čtvrtém ročníku na střední škole. Hned jak jsme dodělali závěrečné zkoušky, tak jsme měli naplánovanou první společnou cestu, a to konkrétně do Walesu jako au pair couple. Bylo nám devatenáct, neměli jsme žádné zkušenosti s cestováním, proto jsme na tuto první cestu využili služby agentury, která nám práci zprostředkovala. Další rok jsme se do Anglie vrátili, tentokrát už však na vlastní pěst do Londýna.

Jaká místa už jste s obytným autem projeli?

S obytným autem jsme doposud stihli projet Nový Zéland, Kanadu, Faerské ostrovy a Island. Než jsme stihli projet další kus Evropy, získali jsme pracovní víza do Kanady, a tak jsme dodávku zaparkovali do stodoly, kde na nás stále netrpělivě čeká. Život v autě jsme si oblíbili hlavně na Novém Zélandu, kde je tento styl žití a cestování hodně populární a nabízí opravdu skvělou možnost, jak cestovat a pracovat podle toho, co se vám zrovna zamane. Naše poslední zkušenost s cestováním na čtyřech kolech je tedy z Kanady, kde jsme si pořídili na kempování a objevování divoké kanadské přírody Jeep se střešním stanem.

Jaká je podle vás hlavní výhoda cestování obytnou dodávkou oproti třeba létání?

Výhoda cestování autem je, že si s sebou vezeme postel, kuchyň a všechno, co potřebujeme. Když máme hlad, zastavíme si, kde chceme, uvaříme a s plným břichem pokračujeme dál. Když jsme unavení, spíme. Není třeba stavět stan ani hledat hotel, kde se na noc ubytujeme, stačí jen najít vhodné místo na zaparkování. Také si toho s sebou na cestu můžeme sbalit přece jenom víc, než když cestujeme letadlem. Velkou výhodou je dostupnost daného místa. Jednoduše zadáme GPS do navigace a necháme se vézt. Hlavní výhodu vidíme tedy především v té dostupnosti, nezávislosti a možnosti rychlého a volného rozhodování či změny plánu dle aktuálních podmínek.

A co vaše obytná dodávka? Přestavovali jste si ji sami?

Dodávku jsme si předělávali sami. Měli jsme zkušenosti s žitím v autě z Nového Zélandu, kde jsme strávili více jak rok tímto způsobem. To nám opravdu pomohlo s výběrem vhodného auta a taky s výbavou, co se nám bude na cestách hodit. Díky tomu jsme měli představu, jak si vnitřek dodávky uspořádáme a přestavíme. Uvnitř máme dřevěné obložení, pod kterým je zateplení a izolace, které mimo jiné slouží také k odhlučnění. Postel na šířku vozu, díky které máme více prostoru pro kuchyňskou linku ve tvaru L se dřezem a dvou plotýnkovým vařičem, dále úložný prostor pod postelí a botník, který slouží i jako lavice. Celá přestavba nám zabrala zhruba jeden měsíc.

Naše čtenářky určitě zajímá, z čeho se dá na cestách žít, když nechodíte do práce?

Vždycky jsme se snažili kombinovat cestování s prací. Na Novém Zélandu jsme to měli tak, že jsme si přivydělávali sezónními pracemi. Dva měsíce tvrdé dřiny a bolavých zad na jahodové farmě, po kterých jsme si mohli dovolit měsíc cestovat a poznávat tuhle nádhernou zemi dle libosti. Když jsme dojeli do oblasti vinic, pár týdnů jsme pomáhali se sběrem hroznů a našetřili si tak peníze na další cestování. Na Islandu jsme se rozhodli cestovat pouze přes léto. Island se nachází jen kousek od polárního kruhu a zimy jsou tam opravdu drsné. Radši jsme zimní období strávili na rajčatové farmě na severovýchodě ostrova. Místní skleníky jsou vyhřívané geotermálními prameny, které dodávají dostatečné teplo po celý rok.

Jaké místo, které jste navštívili, se vám nejvíce vrylo pod kůži?

Za sedm let, co cestujeme, se nám toho pod kůži vrylo opravdu hodně. Nejsme schopni vypíchnout jedno místo, které bylo nejlepší. Na předních místech rozhodně budou kanadské Skalnaté hory, které si nás získaly krásnou divokou přírodou, průzračnými jezery a všudypřítomnou zvěří, jako jsou medvědi, losi, vlci a bělohlaví orli. Dále pak pestrobarevné korály na Fidžijských ostrůvkách, mezi kterými proplouvají žraloci, rejnoci a hejna rybiček všech možných barev. Deštné pralesy na Tchaj-wanu v období dešťů mají také své kouzlo anebo termální řeka s příjemnou 38stupňovou vodou na koupání, i když je venkovní teplota pod nulou. Touhle parádou si nás získal právě Island.

A naopak, kam už teď víte, že se nebudete znovu vracet a proč?

Zatím jsme takové místo nenašli.

Kde vám byli lidé svou povahou zatím nejblíže?

Je třeba říct, že tam, kam jsme měli možnost se zatím podívat, lidé byli hodní a snažili se nám většinou poradit. I když jsme nemluvili stejnou řeči, vždycky se nám snažili pomoct, jak jen to šlo. Lidé nám byli přeci jenom nejblíže na Novém Zélandu a v Kanadě. Opravdu nás překvapilo, že se nás prodavačka v obchodě ptá, co budeme dnes odpoledne dělat, když je venku tak krásné počasí a při skenování zboží si s vámi klidně povídá, jako byste se znali celý život.

Bylo nějaké místo, kde jste se necítili bezpečně? Báli jste se někde?

Snažíme se cestovat do destinací, které jsou bezpečné. Jsme rádi, že žádné špatné vzpomínky nemáme.

Bylo něco, co vás překvapilo?

Pokud můžeme vyzdvihnout jedno místo, které nás překvapilo, tak to byl rozhodně Singapur. Tento ostrovní stát jsme navštívili jako zastávku mezi cestou na Bali a další indonéské ostrůvky. Singapur je jedním z nejhustěji zalidněných států na naší planetě, a i přesto, že se jedná o asijský stát, si zachoval úplně jiné kouzlo. Na rozdíl od ostatních velkých měst v Asii, jako například Kuala Lumpur nebo Bangkok, je Singapur čistý, uspořádaný, je zde opravdu nízká kriminalita díky řadě zákazů a vyhlášek. Ve vyspělém a moderním městě jsme navštívili například botanickou zahradu Gardends by the Bay. Stromy a květiny zde rostou úplně všude, a to i na vysokých budovách. Večer je v centru města světelná show, která krásně rozsvítí známý hotel Marina Bay Sand se střešním bazénem nebo místní muzeum ve tvaru lotosového květu.

Když se rozhodnu pro podobný způsob života, co k tomu potřebuji?

Potřebujete k tomu lepší dobu než dobu covidovou, momentálně není lehké cestovat svobodně, aniž byste se báli, jestli vás pustí do země, natož získat pracovní nebo turistická víza. My jsme se také pokoušeli žádat o víza, ale vlády řeší jiné problémy než potvrzení víz. Když přehlédneme všechno tohle, tak potřebujete jedině odhodlání pustit se do toho po hlavě. Lidé jsou zvyklí na svoji komfortní zónu a pro někoho není jednoduché ji opustit, nechat všechno, co budoval, doma, sbalit si jen to opravdu nejnutnější a začít žít. Hodně se říká, že je cestování finančně nákladné, to ovšem není pravda, stačí si přečíst pár článků, jak ušetřit na cestách a omezit se v několika věcech a náklady se budou podobat těm, jako bychom žili tady v Česku. Cestujte, pokud vás to baví, pokud máte chuť něco změnit, ale necestujte, abyste si něco dokázala nebo proto, že jste to viděla na internetu.

Cestujete v létě i v zimě?

Snažíme se cestovat po celý rok, když nám to počasí a podmínky dovolí. Spaní v autě v kanadském zimním období není moc reálné, obzvlášť když teplota klesne hluboko pod bod mrazu k mínus 30, ale i tak jsme trávili čas na sjezdovkách nebo na zamrzlých jezerech, kde se hraje nepřetržitě hokej. My jsme měli velké štěstí, že jsme se před odjezdem do Kanady domluvili na spolupráci s plzeňskou značkou Hannah, která nám v rámci projektu Hannah Grant poskytla opravdu kvalitní oblečení, díky kterému jsme byli pořád v teple. Hannah podporuje cestovatele jako jsme my, za což jim moc děkujeme. Na Novém Zélandu jsme spali pod ledovcem u Mount Cook, kde teplota klesla přes noc na mínus 14. My jsme neměli v autě topení, ani dostatek prostoru, kde si vevnitř zapnout alespoň vařič, aby se nám vzduch trochu ohřál. Jednoduše jsme na sebe navlékli teplé oblečení, zalezli do spacáků, přehodili přes sebe deku a bylo. Na Islandu a Faerských ostrovech není takový problém s teplotami jako se silným větrem. Několikrát jsme se v noci báli, jestli nás vítr nepřevalí na bok. Neštěstí se tak nikdy nestalo, a vždycky jsme zůstali stát všemi čtyřmi koly na zemi.

Ovlivnila současná covidová situace váš život nějak zásadně?

Pandemie nás ovlivnila ve volném cestování. Když jsme byli v Kanadě, chtěli jsme autem dojet až na Aljašku a užít si pořádnou divočinu. Nebo udělat velký roadtrip po USA a strávit dva až tři měsíce na cestách. Jako třešničku na dortu jsme se chtěli podívat do Patagonie, která nás láká již delší dobu, a když jsme jí byli o něco blíže než z Evropy, doufali jsme, že to vyjde. Bohužel, korona nám tohle všechno vzala a my nemáme jinou možnost, než doufat, že se situace vrátí alespoň trochu do normálu a my se na tato místa budeme moci jednou podívat.

Kam se chystáte právě teď?

Právě teď se nacházíme znovu na Islandu, sice to nebylo v plánu, ale díky pandemii, která se po celém světě šíří, jsme se rozhodli uklidit na určitou dobu mimo to šílenství, které se doma odehrává. Tady se o covidu nikdo nebaví, a to nám vyhovuje nejvíc. Všechno tu funguje naprosto normálně, akorát se nosí roušky do obchodu a nakažených je tu denně okolo 5 lidí. Máme tady stabilní práci a věříme, že situace bude brzy lepší.

Založili jste dokonce komunitu pro cestovatele s obytnou dodávkou. Co si pod tím mám představit?      

Na Instagramu jsme založili stránku @Vanlife_czsk, kde sdílíme fotky cestovatelů, jejich přestavěné dodávky, ať už se jedná o menší, nebo velká vozidla a inspirujeme tak ostatní. Také jsme vytvořili webové stránky, kde se dočtete o přestavbách dodávek krok za krokem od lidí, kteří si je sami předělávali. Tipy na výlety, různé vychytávky nebo body s místy, která stojí za návštěvu. Myšlenkou stránky je minimalismus, šikovné české ručičky, a že ne vždycky je třeba jet na dovolenou do pětihvězdičkového hotelu, když si vystačíte s pár věcmi.

Máte ještě nějaký nesplněný sen? Jaký?

Máme takové heslo, dokud jsme mladí a plní energie, je zbytečné cestovat po Evropě. Právě proto jsme se vždycky snažili najít si cílovou destinaci někde daleko, a to, co máme za hranicemi České republiky, počká. Rádi bychom projeli evropské státy dodávkou, a to jak ty skandinávské, tak ty na jihu. Anglii, Skotsko, Wales jsme si na naší stírací mapě již setřeli, ale Irsko pořad ještě chybí. Pak ještě ty státy, které se nám kvůli pandemii nepodařilo navštívit, když jsme byli v Kanadě, obzvlášť tu Patagonii.

Moc děkuju za rozhovor a ať se vám splní všechny a nejen cestovatelské sny.