> Blogy > Blog redaktorů >Chci být vůbec ženská?
Chci být vůbec ženská?
I když jsem sama ženská každým coulem, některé ženy zkrátka nikdy nepochopím. Muži jsou, pravda, občas jako Marťani, ale přijdou mi mnohem méně komplikovaní. Nemají potřebu se hádat, štěkat a pomlouvat. Mám pocit, že jejich vyřizování vzájemných účtů je tak nějak férovější, ač někdy dojde na řeč svalů.
Ženy jsou ve své podstatě dosti zákeřné. Perou se minimálně, ale leckteré by mohly pomlouvat první ligu. Asi ne nadarmo se říká, že dvě ženské pohromadě už je dav. Bojuji s tím od dětství a pořád si nemůžu zvyknout. Na to, že úspěch neodpouští ani nejlepší kamarádka a že člověk by někdy raději dostal pořádnou nakládačku, než aby musel trávit čas mezi partou pomlouvačných ženských.
V pubertě se pomlouvá oblečení, účes, později kluci a partneři. Jedna druhou pomlouvá, protože má pro děti moc nóbl oblečení, druhá zase všechno poděděné po jiných. Jedna se roztahuje v baráku a vozí si zadek v naleštěném autě, ale druhá není chudák, že to nemá. Ta je neschopná, protože si neumí najít pořádného chlapa, který by ji i její děti finančně zajistil!
Jiná má v práci kolegu, se kterým jsou kamarádi, a díky „hodné“ kolegyni kolují po firmě řeči, že s ním spí. A protože bonzovat se nemá, ale hlásit se to musí, je potřeba to hned zatepla oznámit také manželovi. A to nedej bože, když se Franta Vocásků dostane na vysokou a jejich Jarmilka ne. To je hned plné město klepů, kterak rodiče museli ty nebohé profesory podplatit. Vždyť Franta je blbý jak štoudev, zatímco jejich geniální Jarmilka se stala obětí příliš přísného zkoušejícího.
Být správnou drbnou
Myslím, že ideálně to vystihl Zdeněk Troška s bábou Kelišovou. S takovými se (ať chcete nebo ne) potkáte vždycky. Být ale dobrou drbnou není jen tak, vyžaduje to bohatou fantazii. Zatímco si dotyčný na jednom konci vesnice uprdne, na druhém konci už má naděláno v kalhotech. Dalším nezbytným pravidlem je umění zapírat. Dobrá drbna zapře i nos mezi očima. Nezapomene, že na každém šprochu je pravdy trochu. A pokud ne, tak si nějakou pravdu prostě najde. Dobrá drbna je všude, kde se něco děje. A když to nestíhá, udělá si vlastní verzi, kterou roznese po okolí. Prostě být drbnou je pořádný kumšt.
Stejně tak je neskutečné umění se takovým osobám v životě vyhnout. Kamarádky si člověk vybere, ale rodinu či kolegy v práci už ne. A tak se občas s nějakou takovou proti své vůli setkáme, a co hůř, musíme s ní dokonce vycházet. Máte někoho takového ve svém okolí? Nebo snad samy patříte k těm, které si občas s chutí smlsnou na neoblíbené kolegyni? Ublížila vám některá z vašich kamarádek natolik, že jí to dodnes nemůžete zapomenout? Pojďte si tady společně regulérně zapomlouvat…
