Cestovatel Jiří Kolbaba: Viděl jsem 138 zemí světa a jen třikrát se mě pokusili okrást

Byl už na všech kontinentech planety, navštívil nejodlehlejší místa na zemi, zažil neuvěřitelná dobrodružství a setkal se s lidmi nejrůznějších barev, kultur a názorů. Na svých expedicích fotí a své dech beroucí fotografie pak můžete vidět na výstavách a přednáškách, kterých pořádá po celé zemi ročně několik desítek. Kromě toho píše knížky, vystupuje ve svém pořadu na Rádiu Impuls a působí jako viceprezident Českého klubu cestovatelů. Cestování je jeho celoživotní zálibou, možná dokonce posláním.

Jak jste se k němu dostal?

Začal jsem mimořádně brzy. Ve dvou letech jsem mamince utekl nepozorovaně z bytu. Až po několika hodinách mě domů přivedla policie. Opravdové cestování začalo až po roce 1994. V tom roce jsem navštívil indonéský ostrov Bali. V těch letech jsem intenzivně podnikal v oblasti marketingu. Právě tam – na druhém konci světa – jsem si uvědomil, že chci něco ve svém životě změnit. Z workoholika se stal požitkář. Zaběhlou agenturu jsem pomalu rozpouštěl a stále víc jsem hledal příležitosti k cestování. Dnes jsem za tu zkušenost a rozhodnutí moc vděčný.

Čím jste byl dřív? Fotografem nebo cestovatelem?

Už nějakou dobu jsem cestoval, když jsem si uvědomil, že si z exotických zemí vozím mimořádně špatné fotky. Koupil jsem lepší techniku a začal se učit fotit. Stále se učím.

Kde jste byl nejdál?

Na to není jednoduchá odpověď. Z hlediska kilometrů jsou nejdál lokality na druhé straně zeměkoule. Na ostrovech v Pacifiku jsem byl mnohokrát. Z hlediska dostupnosti jsou daleko komplikovanější návštěvy vysoké Arktidy a Antarktidy. Měl jsem tu čest navštívit severní pól a třikrát prožít neuvěřitelná dobrodružství v dech beroucí Antarktidě.

Je ještě nějaké místo na světě, o kterém sníte, že navštívíte, a ještě jste to neudělal?

Těch je víc. Od Šumavy až po jižní pól. V jižní Americe mně chybí návštěva Kolumbie, v jihovýchodní Asii Severní Koreje, mnoho zemí bych ještě rád viděl v Africe. Lákají mě pouště v Saudské Arábii.

Na jakou vaši cestu nejraději vzpomínáte?

Od první cesty je pro mě absolutní jedničkou návštěva Antarktidy. Mimořádně si užívám opakované cesty na Island, Havaj, Aljašku, Sibiř, stejně jako do Norska, Ománu, Argentiny, Chile, Etiopie, Kanady nebo Dubaje. Rád vzpomínám na mnoho cest do mnoha zemí.

Některé země jsou považovány za nebezpečné pro turisty z hlediska kriminality. Cítil jste se někde v ohrožení?

Jsem rád, že mě ve světě nic dramatického nepotkalo. Dosud jsem měl tu čest navštívit 138 zemí světa. Nikdy mě neokradli, nikdo mě neuhodil, snad se na mě ani křivě nepodíval. Jen třikrát se mě pokusili okrást, ale včas jsem zareagoval. Lehce to odlehčím: pokud nejedu po dálnici D1, necítím se ohrožen.

Někdy zase hrozí turistům nebezpečí z přírody, například divoká zvířata nebo klimatické podmínky. Co byste obecně doporučil cestovatelům, aby si zbytečně nepokazili dovolenou?

Platí to, co všichni víme. Je dobré si před cestou o dané destinaci něco přečíst. Nabalit si odpovídající výstroj a výzbroj. Důležité je navázat pokud možno přátelskou atmosféru s domorodci. Na to sázím nejvíce. Právě oni jsou zásobárnou zkušeností a jejich rady mně pomohou vyvarovat se nebezpečí. Zkušený cestovatel ví, že co bude vyzařovat, to se mu vrátí zpátky. Je prima, když zdravíme, usmíváme se a chováme se s tou pravou mírou pokory.

Jaká místa v Česku máte nejraději?

Je jich mnoho. Moc mě baví život v brněnské části Slatina. Často si užívám bezkonkurenční atmosféru Prahy. Rád jezdím do všech zvýšených poloh v celém Česku. V posledních měsících radostně cestuji za fotkou do Krkonoš, Beskyd a zejména do oblasti tzv. Moravského Toskánska. Křížem krážem jezdím Moravou a náruživě hledám fotomotivy.

V Česku pořádáte besedy a hodně najezdíte autem, jakým a proč jste si ho vybral?

Auta řídím už přes čtyřicet let. Miluji řízení vozu. Mám pocit, že za volantem relaxuji. Na všech šesti kontinentech jsem řídil určitě hodně přes 100 různých vozů. V poslední době řídím plug-in hybridní Peugeot 3008. Je to už můj čtvrtý. Užívám si cestování po celém Česku a raduji se zejména z tichého elektrického režimu. Auta hodnotím spíš očima, baví mě vnější i vnitřní design.

Jaké nároky musí splňovat auto cestovatele?

Za přednáškami jezdím po celé republice. Taková cesta z Brna do Šluknovského výběžku někdy trvá i pět hodin. Občas jedu autem i do hodně vzdálených zemí na jihu nebo severu Evropy. Je pro mě mimořádně důležité řídit auto bezpečné, pohodlné a úsporné. A strašně mě baví, když pak přes město doslova neslyšně pluji. Já na elektrický pohon věřím.

Býváte někdy nucen v autě přespat?

Mimořádně, ale občas ano. Stává se mi, že hluboko v noci marně hledám otevřený nebo neobsazený hotel. Nakonec ale prohřeji sedadlo a spím v autě.

Kolik ročně najezdíte autem a kolik nalétáte letadlem?

Čísla příliš nesleduji. Bývaly roky, kdy jsem měl roční nájezd přes 80 000 km. Teď to bude méně. O to více nalétám.

Jako cestovatel jste se zřejmě mnohokrát setkal s následky lidské činnosti na životní prostředí. Jaký je váš vztah k ekologii?

Jsem doslova šokován, co někteří bezohlední lidé dokážou. Napříč celým světem. Každý musí začít u sebe. Já mám doma víceprostorový koš, ideální na třídění domovního odpadu.

Jak jste prožil poslední rok vzhledem k omezením a zákazu cestování do některých zemí?

Neobvykle. V posledním čtvrtstoletí jsem nikdy nebyl doma tolik dní. Zase jsem ale měl čas na práce, které jsem dlouho odkládal. Při dodržení všech zákonných podmínek, jsem absolvoval jen tři krátké zahraniční služební cesty.

Jak se dá skloubit cestování s rodinným životem?

Můj životní styl se s tradičním rodinným životem příliš skloubit nedá. Žiji raději sám. Nikoho tak neomezuji, nikomu neubližuji a je jen na mně, jak dlouho se kde zdržím. Často mám koupeny pouze letenky, jak bude vypadat čas mezi příletem a odletem předem nevím. Jsem třeba tři měsíce v Pacifiku a pohyb po ostrovech řídí pouze informace, doporučení a pozvání od domorodců. Takový život mě baví.

Jakožto rodilý Brňan a cestovatel, stalo se vám někdy, že jste zabloudil v Brně?

Kromě toho výletu ve dvou letech nejspíš ne. Když ale cestuji, bloudím docela rád. Dostanu se tak v přírodě o kousek dál. Když řídím, jezdím téměř stále s naprogramovanou navigací. Navigace a adaptivní tempomat, to jsou funkce, bez kterých si dnes řízení auta už nedovedu představit.