Tabu: Mluv na mě sprostě!

Proč je to tabu?
Protože to má i odborný název – Narotofilie neboli vzrušování se pomocí vulgárních slov – a jakmile má nějaké slovo koncovku „filie“, je to prostě špatné.(?)

Protože neslušné vyjadřování je už od pradávna považováno za známku „nízkého“ chování – ale také „nízkých“ pudů, které jsou na druhou stranu  v posteli tak přitažlivé.

Protože když se vyjadřuje vulgárně žena, není to etické ani estetické – ale je víc než erotické, když se z něžné květinky v posteli stane sprostá rozmazlená holka.

Protože panuje obecně zažitý mýtus, že ženy mají rády něžné, jemné a pomalé milování milování. Různé výzkumy z celého světa však ukazují, že zhruba 70% žen touží (ať už skrytě, či otevřeně) po daleko tvrdším sexu k němuž patří i neslušné výrazy.

Je to nebezpečné?
Oproti experimentování se sado maso hrátkami je nějaká ta v extázi vykřiknutá nadávka jen neškodným zpestřením běžného sexu. Spíše než fyzické nebezpečí, vám mohou postelové sprosťárny způsobit jiné nepříjemnosti – například mohou odradit nového partnera, ale i zničit stávající vztah (v případě, že to třeba začnete přehánět). Také existují určité fráze, které jsou mylně považované za sexy vulgární „koření“. Trapné řeči, které mohou mít u vašeho protějšku negativní odezvu jsou :

– Oslovení „mamko“ a „taťko“ a řeči typu „…pojď k taťkovi kočičko…“  jsou znakem toho, že se ten, kdo je pronáší až příliš často díval na německé pornofilmy s pofidérním dabingem, natočené někdy „před Kristem“. A pokud jste manželé a máte děti, zkuste na to alespoň v posteli zapomenout.

– Odbornou terminologii si nechte pro jinou příležitost – slova typu „penis“ a vagína“ vypadají dobře v článcích (třeba na femině) nebo v dokumentárních snímcích o anatomii lidského těla. Je to příliš „oficiální“ pojmenování a nepůsobí příliš eroticky. Jste přeci v posteli, ne u doktora.

– Zdrobněliny a infantilní zkomoleniny slov by se měly obecně zakázat. Pindík, pipinka, myšáček a podobně. Při komunikaci s dětmi to možná tak potupné není, ale pro vašeho partnera…

Jak na to?
Nesnažte se do něčeho nutit, jen abyste působili dychtivěji nebo víc sexy. Vyslovíte-li (zašeptáte, zakřičíte,…) nějaké nemravné slovo či nadávku, musí to být projev vaší živočišnosti. Nemá tedy smysl prosedět hodiny nad googlováním sprosťáren „které vašeho kocoura správně nažhaví“. Musí to jít z vás. Mluvte pokud možno v krátkých větách, nejste na vědeckém sympoziu ani nepíšete esej!

Jindy nepříliš působivý, redundantní projev je zde více než na místě. Opakováním slov docílíte ještě intenzivnější dojem. Např. „Udělej mi to. No tak. Udělej mi to hned teď... „.

Stanovte si role – kdo bude dominantní a kdo submisivní? Zahrajete si dnes na zdravotní sestřičku a krutého primáře nebo raději vyzkoušíte přísnou paní učitelku, trestající zlobivého žáčka? Je to jen na vás. Hlavně aby to neskončilo hrou na oběť a vraha.

Podívejte si i na článek: Tabu: Naplácej mi!