Soukromé pasti: Když otec až příliš miluje svou dceru

Díl s názvem Tatínkova holčička byl už při prvním vysílání této série jedním z nejdiskutovanějších, ale také jedním z nejvíce oceněných. Silný příběh dospívající Veroniky, která se, bohužel, začne až příliš líbit svému nevlastnímu otci, který jí vychoval a který se chce náhle z otcovské role stylizovat do role milence a partnera, mnou doslova otřásl.

Nejsem až tak strašně naivní, abych si myslela, že tyto věci se nedějí a že jsou dílem bujné fantazie scénáristů. Vím, že existují nadace snažící se takto postiženým dívkám pomoci, vím, že existuje celá řada případů, které se nikdy na světlo světa nedostanou, protože se dívky jednoduše bojí reakce okolí a především rodiny, ale děsí mě smutný příběh Veroniky, který docela jistě není ojedinělý především v tom, jak se zachovala její matka.

Asi nikdy nepochopím vlastní mámu, která věří cizímu mužskému, ať je jí sebevíc blízký, víc než své zraněné dceři. Pravda, puberta je hodně těžké období a přijít na to, kdy jde pouze o jakýsi vzdor a touhu po pomstě, protože rozmazlené slečně otčím zatrhnul návštěvu diskotéky a kdy jde o skutečnost, musí být těžké, ale přeci každé takové obvinění by měla máma vzít v potaz a zkusit ho minimálně prošetřit. Vždyť je pro zneužívanou dívku tou jedinou oporou, tím jediným člověkem, ke kterému se může obrátit. Ale když přijde reakce, jako v tomto filmu, pak není divu, že to dívky raději vzdají a stáhnou svá obvinění a snaží se dělat, že se nic neděje.

Už v době prvního odvysílání se zvedla poměrně velká vlna jak souhlasných ohlasů, že je dobré tuto problematiku veřejně odkrýt a snažit se jí řešit, tak i vlna obrovského nesouhlasu a to především proto, že hlavní hrdinka filmu byla v podstatě donucena své oznámení stáhnout a čelit tak sama kruté realitě. I podle mého po zhlédnutí takového konce nebudou oběti sexuálního obtěžování mít sílu s tím něco začít dělat. Řeknou si, že to stejně nemá cenu, vždyť jak dopadla ta holka z televize… a s tím mám asi největší problém. Jako nastínit problém dobrý, ale dát lidem, kteří to prožívají ve skutečnosti naději pouze toho, že v tom nejsou sami, ale to je asi tak všechno, nic moc.

Btw, co mě příjemně překvapilo, byl dokonalý herecký koncert hlavních protagonistů. Miroslava Etzlera bych si v takové roli sama o sobě představit vůbec nedokázala, holt je pro mě pořád ten vzorňas z Pojišťovny, nebo taťka pro každou legraci z filmu Jak se krotí krokodýli. Zahrál to však skvěle. O této své roli se později vyjádřil, že byla jednou z nejtěžších, že se snažil o tomto problému něco dozvědět a zahrát milostné scény s mladinkou Veronikou alias Berenikou Kohoutovou pro něj bylo mnohem těžší než pro ni samotnou. Proto mne překvapilo, kolik lidí jej náhle začalo odsuzovat a nesnášet. Nikdy by mě nenapadlo spojit si herce s jeho rolí a přisuzovat mu vlastnosti jeho hrdinů. Vás ano? Chápete, že někdo opravdu věří tomu, že vše, co je v televizi, je skutečnost? Že to herci o pravdu prožívají a dělají?