Děti toho druhého
Přibližně každé druhé manželství je u nás rozvedeno, rozvedení si pak většinou hledají nové partnery, kteří mívají stejně jako oni z předchozích manželství již děti. Pravděpodobnost, že budete vychovávat děti „toho druhého“ je tak dnes poměrně vysoká…
Vztahy mezi novým partnerem a dětmi nebývají snadné
V České republice se každoročně rozejde přes 31 tisíc manželských párů, statisticky to tedy vychází přibližně na každé druhé manželství. Přitom tyto páry mívají v průměru jedno až dvě děti. Když si tedy později hledají nové partnery, je velmi pravděpodobné, že se setkají s mužem či ženou, kteří mají z předchozího vztahu již také děti. Ačkoliv ne vždy musí být v nové rodině nutně vychovávány tyto děti společně, velmi často se noví partneři stýkají s dětmi, které jsou z předchozího vztahu. Ne vždy jde o soužití bezproblémové. Jak dobře vycházet se svými ex-partnery, se dozvíte v článku Existuje návod na nekonfliktní ex-manželství?
Rozvod je pro děti vždy zátěž
V prvé řadě, ať už jde o předškoláka nebo dospívajícího, dítě je v každém věku rozvodem rodičů poznamenáno. Negativně pak může nést také nové partnery svých rodičů. Ztráta stabilního rodinného zázemí a nevyjasněné vztahy mezi rodiči navzájem pak mohou vést k narušení psychiky a odmítání nového partnera či partnerky, které se rodiče hledají po rozvodu.
Nový tatínek nebo maminka rodiče nenahrazují
Klíčový je však především přístup rodičů i nového partnera. Osobnosti, které jsou schopné rozvod vnímat s nadhledem, aniž by osočovali bývalého partnera a toužili po pomstě, umí svým dětem také lépe vysvětlit, že tatínek či maminka si mohou najít nového partnera, aniž by to znamenalo, že bude chtít nahradit jednu z rodičovských rolí.
Rodiny s dětmi z předchozích vztahů se rozpadají častěji
Problematika tzv. nevlastních dětí v rodině však není jednoduchá ani v případě, kdy jsou oba rodiče i noví partneři tolerantní a vstřícní. Demografické statistiky ukazují, že druhá manželství se rozpadají s vyšší pravděpodobností než první manželství. Mnozí odborníci k tomu uvádějí, že jednou z příčin je právě problematika nevlastních dětí v rodině, tedy společenství, kde je jeden z partnerů vlastním biologickým rodičem dítěte a druhý je tzv. nevlastní.
Macecha nemusí být vždy neoblíbená
Přestože obecně je mínění o „macechách a otčímech“ často velmi nespravedlivé, jisté je, že vztahy v rodinách s nevlastními dětmi jsou složitější a konfliktnější než v rodinách, kde jsou děti obou rodičů. V některých případech pak může dokonce napětí mezi dítětem a novým partnerem jeho rodiče přerůst i v konflikty mezi dospělými, nebo dokonce v rozpad vztahu. Je proto dobré se například již na počátku přijít poradit s odborníkem na vztahy v rodině a především s partnerem a dítětem dostatečně vstřícně komunikovat. Tipy, jak se zalíbit jeho dětem, si přečtěte v článku Jak se stát kamarádkou jeho dětí?
Nevlastní otcové chtějí suplovat roli otce
Například odborník na partnerské vztahy Petr Šmolka k tomu uvádí: „Pozice nevlastního rodiče je téměř vždy složitá. Ani termíny jako, macecha či, otčím nenavozují zrovna nejpříjemnější asociace. Dost často se stává, že se pak třeba i zcela běžné pubertální výstřelky začnou spojovat s faktem, že na vině je nevhodný přístup nevlastních rodičů. Zvláště muži jdou někdy z extrému do extrému. Na jedné straně je snaha být dítěti otcem se vším všudy, včetně podílu na výchově, dokonce i té, která užívá represí.“
Nový partner se s dítětem lépe sžije sám
A co lze tedy pro sblížení dítěte a nevlastního rodiče doporučit: „Paradoxně někdy pomůže, pokud jsou dítě a nevlastní rodič po nějakou dobu odkázáni jeden na druhého, aniž by u toho pokrevní rodič asistoval. Zvláště pokud by šlo alespoň o několik dní v kuse. Zatímco muž -,macecha‘ bývá orientován i u nevlastních dětí častěji na výkon a dodržování řádu, snaží se žena v roli, nevlastní matky častěji o to, aby byla oblíbena a nově nabytými robátky milována. Přitom jak nevlastní otec, tak nevlastní máma by neměli partnerovým dětem nic příliš vnucovat.“, říká Petr Šmolka.
