S emancipací to nepřehánějte! Příliš samostatná žena muže odrazuje!

„Žena mne neohromí tím, že vystuduje vysokou školu, zastává místo ředitelky, mluví čtyřmi jazyky a řídí kolektiv čtyřiceti lidí. Její úlohu vidím hlavně ve starostech o domácnost a výchově dětí,“ říká devětačtyřicetiletý Petr. Je příznivcem tradičního rozdělení rolí mezi mužem a ženou, a když se setká s dámou, která dala přednost kariéře a okázale předvádí svoji nadřazenost nad muži, je z toho na rozpacích a její chování ho odradí. „Ženská emancipace? Přirozenou potřebou mužů je ženu chránit. Být tím, kdo jí dá pocit materiálního zabezpečení a jistoty. Když ale žena všechno zvládne sama a ještě je dává najevo pohrdání mužem, naštve mne to. Připadám si potom jako zbytečný hlupák a naopak dostávám chuť ji ponížit,“ vysvětluje.

Je samostatnost nutností?
A co na to žena? Devětadvacetiletá Martina se nepovažuje za feministku, ale přesto říká: „Ženská emancipace je podle mne zčásti i důsledkem stále většího počtu mužů – lenochů. Než by žena čekala, až se muž odhodlá k činu, raději jde a věci si udělá sama. Půl roku jsem neúspěšně upozorňovala manžela na kapající kohoutek. Když se pořád nic nedělo, jednoho dne jsem se naštvala, rozmontovala ho sama, nacpala tam koudel a teď už nekape,“ líčí jeden za svých zážitků. Nechce tím muže odsuzovat, jenom prý upozornit, že samostatné emancipované chování je zkrátka mnohdy nutností. Žena si musí poradit ve chvílích, když muž není k dispozici, nebo prostě nefunguje, jak by měl. Když se ale z toho stane pravidlo, je něco špatně.

Pánové, nebojte se nabídnout pomocnou ruku
„Bohužel se stále najde dost mužů, kteří přijdou domů, sednou si do křesla a čekají, jak je žena bude celý večer obskakovat a ještě se na ně usmívat. Neuvědomují si, že žena pracovala osm hodin stejně jako muž, je také vyčerpaná a teď jí vlastně začíná druhá směna. Dřív, když byla v domácnosti, měla celý den na to uklidit byt, navařit, ale teď se jí čas na domácnost smrskl na pár hodin večer a co nestihne, dohání o víkendu“, říká pětačtyřicetiletá Jana. Mluví z vlastní zkušenosti. Léta žila s mužem, který si nedokázal uvařit ani čaj. Možná spíš nechtěl, než nedokázal.

Chybou je také, že ženy v začátcích vztahu partnera rozmazlí. V zamilovanosti servírují každý den teplou večeři, vycídí byt jako klícku a ještě jsou usměvavé. I když to stíhají s odřenýma ušima a unavené, hnacím motorem je láska. Samosebou, že tohle nemohou delší dobu fyzicky ani psychicky vydržet. Přijdou děti, další povinnosti a na servis mužům už nezbývá čas ani energie. Právě v tuhle chvíli žena ocení, když muž nabídne pomocnou ruku. Veškerá emancipace jde stranou a žena si o tu pomoc také musí umět říct.

[[related]]

Mužská povolání ženám nesluší
Milan, kterému je 28 let, se nebrání tomu, aby jeho partnerka uspokojila svoje ambice i jinde než u sporáku. „Naši byli dost vytížení a já mám o deset let mladší sestru, o kterou jsem se musel v dětství občas starat, takže ženský svět pro mne není úplnou neznámou. Klidně nakoupím a uvařím oběd nebo vyluxuju, nepovažuju to za nic ponižujícího. Aby byla moje přítelkyně spokojená a mohla mít i čas na sebe, klidně za ni převezmu část starosti o domácnost a myslím, že pro mne v budoucnosti nebude problém ani naučit se obstarat dítě,“ vysvětluje klidně. Dodává ovšem, že ženy v typicky mužských profesích se mu příliš nelíbí. „Když některá touží jezdit třeba s bagrem, prosím, ale já z toho nadšený nejsem. Myslím, že ženy, které se v zaměstnání za každou cenu snaží vyrovnat mužům, ztrácejí svoji ženskost. Žena je od přírody fyzicky slabší a je nesmysl, aby si před muži dokazovala svoji sílu. Ta spočívá v něčem jiném.“ Když si žena před mužem má potřebu něco dokazovat, může to být signálem nedostatku sebeúcty a sebevědomí.

Karta se obrací
Muži zkrátka nepociťují dobře, když ženy vstupují do oblastí dosud vyhrazených výhradně mužům a natož když jim dávají najevo svoje pohrdání. I odborníci se shodují, že příliš mnoho emancipace vztahům škodí. Je potřeba odhadnout tu správnou míru.  Přejmout určitou část starostí o domácnost jsou ochotni hlavně mladší muži, kterým nevadí, bude-li jejich žena nějakou dobu dělat kariéru. Na druhou stranu ctitelé tradičního rozložení mužských a ženských sil mohou mít radost: například studie Catherine Hakimové z londýnské School of Economy tvrdí, že přibývá žen, které si raději vyberou domácnost než profesní kariéru a není pro ně problém vzít si muže, jež vydělává víc než ony a je také vzdělanější. Karta se tak obrací: léta bojů za emancipaci by raději vyměnily za ochranu silného muže. Jenom se to možná stydí otevřeně přiznat.