Pomoc! Můj chlap je hypochondr!

Jako by se ženám onemocnění všeho druhu vyhýbala, každoměsíční bolesti podbřišku nestály za řeč a porod pak byl natolik příjemným zážitkem, že by stálo za to s radostí si jej každoročně zopakovat.

Je to však obyčejná reakce obyčejného muže a není to nic nového pod sluncem. Muži snáší bolest i jakékoliv onemocnění hůře než ženy. Jsou samozřejmě i takoví, kteří se snaží rozchodit zlomenou nohou a vždy se tváří, že bolest a nemoc neexistuje, ale takoví jsou v menšině. Jsou tu však ještě ti, kteří nespadají ani do jedné skupiny a s nimiž život díky jejich utkvělé představě, že je trápí závažná nemoc, není procházkou růžovou zahradou. Připomíná spíš peklo. Mít po svém boku čistokrevného hypochondra, je totiž opravdu náročné.

Hypochondrický muž trpí utkvělou představou, že je nemocný a nikdo mu to nedokáže vyvrátit. Ani praktický lékař, ani fundovaný odborník na daný problém. Hypochondr se nejen  neustále pozoruje, ale aktivně vyhledává informace o údajné nemoci, kterou trpí. Nezřídka přitom narazí na příznaky dalších chorob, většinou závažných. Jak jinak. Než ženě dojde, že muž není nemocný, má obavy o jeho zdraví a dokonce i život a statečně polyká pilulky na nervy, aby mu dokázala zůstat v těžkých chvílích oporou.

Své  o tom ví i třicetiletá Dana: „Z mého chlapa se s jakoukoliv rýmou stává baba. Sípe, hroutí se teatrálně na gauč, vzdychá a háže po mně zoufalé pohledy, které ve mně mají vzbudit pochopení a soucit. Marně. Už mě to po těch letech vůbec nevzrušuje. A co víc, když náhodou zalehnu s nějakou chřipkou já, chodí kolem mě a klepe si na čelo, že jsem neschopná si sama uvařit čaj. S chutí mu to pak vracím.“ Směje. Zažily jste to také? Pak je vám asi jasné, že s tím toho moc nenaděláte. Tak maximálně ho praštit po hlavě paličkou na maso a odjet na dovolenou. Nejlépe napořád.

[[related]]

Mamánci a ti druzí

Opravdoví muži bývají hypochondrem jen těžko. Stávají se jimi spíš muži citliví a vnímavější, rozmazlení mamánci. V podvědomí jejich mysli dlí zasídlená rovnice, že nemoc = péče, pozornost a litovaní a dělá jim to dobře. Bývají však nešťastní, protože to nehrají, ale jsou o své nemoci skálopevně přesvědčení a trápí se obavami o své zdraví a život. Potýkají se trvale s velkou úzkostí a jejich domnělá „choroba“ jim může skutečné onemocnění i přivodit. Mohou pak trpět třeba nepříjemnými i když život přímo neohrožujícími depresemi, ale také skutečně vážnými potížemi.

Když se objeví bolest na prsou, muž je přesvědčený, že infarkt je tu. Žena je vyděšená a třesoucí se rukou vytáčí číslo záchranky. Ukáže se, že infarkt to ale nebyl…. Když se situace opakuje podruhé, potřetí, ruka se jí už nejen netřese, ale než záchranku zavolá, vypije si v klidu ještě kafe. Muž sípe a trhá si knoflíky u košile a žena si v duchu říká, že by se mohl výtečně uživit jako herec.

Co tedy dělat, když toho svého zdravého-nemocného stále milujete a chcete mu, potažmo i sobě, pomoci? Nejlepším řešením je vyloučení opravdového onemocnění za pomoci odborníků a nasměrování muže k dalšímu z nich – psychoterapeutovi. Je to nejspolehlivější cesta, jak může člověk zvládnout přehnané obavy a starosti o své zdraví. Z vaší strany to chce  hodně trpělivosti a také pochopení. Ač vám to někdy může být k smíchu a jindy vyvolávat vztek, je třeba si uvědomit, že bolest na duši,  dokáže potrápit víc, než bolest fyzická.

Foto zdroj: profimedia.cz