Marion Cotillard: Život jako růže

Před Marion se vlastně získat Oscara v hlavní kategorii povedlo Simone Signoret, už v roce 1960, sedmatřicet let po této dámě se radovala za vedlejší kategorii Juliet Binoche, ovšem ani jedna ve své oceněné roli nemluvila francouzsky. Proměně krásné Marion do slavné trýzněné zpěvačky Edith Piaf a jejímu strhujícímu výkonu ale rozuměli všichni i s titulky a nikdo ho nepřehlédl. Ani porota Zlatého globu, britské Bafty, francouzského Césara či dokonce Českého lva, ani oscarová akademie.

V tom šťastném roce 2008, kdy si Cotillard pro Oscara došla v šatech, v nichž vypadala jako mořská panna, už nebyla za hranicemi své země neznámá. Měla za sebou role ve Velké rybě, Dobrém ročníku a ceněný výkon Příliš dlouhých zásnubách. Po zisku nejprestižnější sošky, co může herec dostat, už vůbec neměla problém v dobře rozjeté mezinárodní kariéře pokračovat, i se svým lehkým francouzským přízvukem.

Takže už jsme ji viděli jako partnerku Johnny Deppa (Veřejní nepřátelé), Leonarda DiCapria (Počátek), v muzikálu Nine a thrilleru Nákaza, múzu v Allenově Půlnoci v Paříži, nyní v posledním Batmanovi. Všude jako jednu z hollywoodských hvězd, k nimž už dnes patří.

Její vzestup tedy neutrpěl tzv. faktorem Binoche, která se stala příliš velkou hvězdou na poměry a finance domácích filmů, ale zase ne dost velkou hvězdou, aby dostávala velké role v USA. Marionině popularitě neuškodila ani kontroverze kolem jejích výroků o atentátech ze září 2001. Prý naznačovala, že za útoky stála americká vláda. „To jsem neřekla. Už jen proto, že znám rodiny obětí z těch letadel. Jak bych pak mohla věřit téhle konspirační teorii?“ bránila se.

Skandál tedy utichl a všichni se zase soustředili na to, jak skvělou herečkou Cotillard je. Do svých rolí se totiž celá noří a bere je moc vážně. Když točila Piaf, celé měsíce zpívala, ačkoli ve filmu její vlastní hlas nezazní, a po konci natáčení se postavy Edith prý měsíce nemohla zbavit. O hodinách trpělivě strávených v maskérně, kdy její krásu měnili do podoby Piaf, ani nemluvě. A to tato bohémské dcera herečky a režiséra, která s mladšími bratry-dvojčaty vyrostla u Orleáns, jednou skoro herectví vzdala, protože chtěla na plný úvazek pracovat pro Greenpeace.

[[related]]

Vedle své americké dráhy nezapomíná ani na Evropy, letos v Cannes ji chválili za roli ženy bez noh v dramatu Rez a kost, před pár lety se stala sexuální provokatérkou ve filmu Milosrdné lži. Ten režíroval Guillaume Canet, s nímž od roku 2007 chodí.

„Znám ji víc než deset let, ale nikdy jsme spolu nic neměli. Jeden okamžik se prostě s určitou osobou k sobě tak přiblížíte, že se jednou probudíte a řeknete si: ona je láskou mého života. Nikdy jsem to nečekal,“ popsal Canet, bývalý manžel německé herečky Diane Kruger, vývoj vztahu s Marion. „Potřebuju být s někým, kdo je otevřený a něco hledá,“ vyjádřila se zase Cotillard o svém partnerovi, s nímž si zahrála už v roce 2003 v milostném dramat Vadí nevadí.

Jinak o svém vztahu na veřejnosti ani jeden skoro nemluví a snaží se žít normální život v Paříži, kde se v létě 1975 Marion narodila. Tam se jim loni v květnu narodil i syn Marcel. „Jsem dokonale šťastná,“ rozplývala se Cotillard během těhotenství. Její soukromý život evidentně kvete stejně krásně jako její filmová kariéra.