Reklama na filmy a filmaře a módní přehlídka – maraton předávání různých filmových cen, z nichž se pak budou tipovat vítězové těch nejslavnějších a nejznámějších, Oscarů, první prosincový víkend oficiálně začal. A to na evropském kontinentu. Už na konci listopadu tedy newyorští kritici vybrali své favority a pak i americký National Board of Review. Ale pořádnou velkou večerní akci uspořádala až Evropská filmová akademie v Berlíně v sobotu. A v o něčem skromnějším duchu pak Britské nezávislé filmové ceny v Londýně o den později.
Protože berlínské akce jsem se osobně zúčastnila, můžu o jejím průběhu informovat dřív, než příští sobotu večer odvysílá význam ceremoniálu HBO.
Nejlepší film
Pohledně natočená Melancholia o depresi a konci světa mě osobně moc nezaujala, ale na EFA byla favoritem. Stejně jako loni vítěz Polanski, ani její tvůrce Lars von Trier nepřijel, po tom, co jeho slova o sympaticích k nacismu vyvolala za hysterii v Cannes, se rozhodl mlčet a být doma v Dánsku. Přijela za něj jeho sympatická žena a vyřídila: „Lars pro vás nemá žádný vzkaz, ale mám vám mile a něžně zamávat.“ Na konci dlouhého večera, kdy už se všichni těšili na party a na jídlo, taková krátká děkovačka potěšila.
Další důležité ceny dostal taky dánský Lepší svět (za režii), který u nás v kinech už byl, a belgický Kluk na kole, který u nás v kinech bude a určitě na něj pak zajděte.
Nejlepší (nepřítomní) herci:
Colin Firth zase vyhrál za Královu řeč, Tilda Swinton za We Need to Talk About Kevin, kde hraje matku pubertálního vraha, takže o ní tuhle sezonu asi ještě uslyšíme. Ani jeden v Berlíně nebyl, nevím proč, a ani si nepřipravil video-zdravici.
Nejlepší děkovačka:
Cena za celoživotní dílo většinou přitahuje patetické fráze plné nevybíravého obdivu. A opravdu, Anouk Aimé (která jako herecká legenda na červený koberec přišla poslední, ve slunečních brýlích proti bleskům foťáků a od každého fanouška a mikrofonu si udržovala odstup) taky v tomhle duchu promluvila. Čestně obdarovaný Stephen Frears ovšem víc patosu nedopustil. Britský režisér, kterému vděčíme třeba za Královnu, prostě prohlásil: „Jsem všechno, co neuznáváte. Nejsem autorský filmař a nepíšu si scénáře. Jsem jenom chlapík, co dělá filmy a doufá, že se divákům budou líbit.“
Nejlepší předávající:
Vtip si udržela i druhá čestná cena, která se v podstatě dává tomu, kdo se prosadí i v Hollywoodu. Letos ji dostala dánská hvězda Mads Mikkelsen, mj. padouch z bondovky Casino Royale. Obdržel ji s milým skromným projevem. Jeho švédský kamarád Stellan Skarsgard taky pochopil, že vtip se na takové akci cení víc než patos a než vážně vyjmenoval, proč je Mads tak skvělý herec, začal: „Neobdivuju tvůj vzhled, protože nejsi hezký. Máš zajímavou tvář. Vím, že tě v Dánsku šestkrát zvolili nejvíc sexy mužem, ale to volili lidi, co tě neznají. A taky, Dánsko je velmi malá země.“
Nicméně Mads by ode mě dostal cenu za nejcharismatičtější hvězdu večera. A Terry Gilliam, vítěz za krátký film, za nejpřátelštějšího spolucestujícího v hotelovém výtahu.
Nejhezčí předávající:
Protože jsme byli v Berlíně, převahu na podiu měli Němci. Mezi nimi třeba jeden z letošních mladých talentů Shooting Star Alexander Fehling (Hanebný pancharti). Mužské publikum by si svou favoritku nejspíš vybralo mezi Ludivine Sagnier (Bazén) v rudých šatech a vyzývavou chůzí nebo Heike Makatsch (Láska nebeská) v šatech s nejdelším rozparkem. (všechny najdete v následující galerii)
Nejlepší originální nápad:
Nechat vyhlášení vítěze na šest německých herců. Každý během večera uvedl jeden z nominovaných filmů, na konci si všichni stoupli do řady na pódium a dostali obálku. V jedné bylo napsáno vítěz, a ostatní to poznali podle toho, kdo se začal radovat. Jinak bylo poměr zábavy a délky večera nevyrovnaný.
Ale předávání Britských nezávislých filmových cen, které jsem sledovala v neděli doma přes internet (Tom Hooper, režisér Královy řeči, zvládl obě akce), bylo ještě nudnější. Chris O´Dowd z Partičky IT, pořád mluvil o sobě, křičel a hrál si postupně na čím dál víc opilého, nebo opravdu pochlastával to šampaňské, které ceny sponzoruje. Všem vítězům trvalo dlouho, než se prodrali mezi stolky ma,lého sálu a dostaly se na pódium. Akorát tam bylo víc hvězd, protože v Británii jich žije víc než v Německu a Dánsku dohromady. Jako nejlepší film byl zvolený velmi dobrý a psychicky docela drsný Tyranosaurus, z u nás známých jmen bodovali Jmenuji se Oliver Tate (za scénář), Michael Fassbender (za roli v dramatu Stud) a Vanessa Redgrave (za vedlejší roli v tragédii Coriolanus).
Další zastávka na jízdě za Oscary se očekává příští čtvrtek, kdy dojde k vyhlášení nominací na Zlaté globy.