Recenze: Alois Nebel
Černobílé pochmurné drama ze života jednoho nemluvného železničáře z hor se už teď díky účasti na festivalu v Benátkách stalo zahraničně nejúspěšnějším českým filmem letoška. A ještě než se vydá přesvědčit akademiky, že by chtělo Oscara, přichází se do kin ukázat domácím divákům.
Oživit komiksovou trilogii od Jaroslava Rudiše a Jaromíra Švejdíka, co si říká Jaromír 99, na plátně, trvalo pět let. Aby příběh neztratil svůj look, řada lidí natočený materiál s živými herci překreslovala pomocí tzv. techniky rotoskopie do kontrastních černobílých obrazů. A ještěže se s tím všichni tak piplali a utratili za to skoro celý rozpočet, který tu ani není tak vidět. Nebelův vizuál, který u nás navíc nemá obdoby, je právě na filmu to nejzajímavější a nejúchvatnější, přitahující pozornost v každém záběru.
O to víc, že sám příběh je minimalistický, někdy až za hranicí srozumitelnosti. Pochmurné drama života jednoho pasivného železničáře, který nikdy nezapomněl na odsun Němců v čtyřicátém pátém a teď prožívá, či spíš pozoruje, převrat roku 89, se odehrává uvnitř, v jeho poraněné hodné duši, kterou uklidňuje jen četba jízdních řádů a do níž čas od času přijde mlha a traumatické halucinace.
Osud do svých rukou bere naopak Němý Karla Rodena (který opravdu za celý film nepromluví slovo), který se zjeví hned na začátku a pak až do konce filmu budeme čekat, až vykoná, co je jasné, že vykonat přišel. Pomstít se na jednom ze dvou hnusných padouchů, otci a synovi zvyklých si vždycky brát, co se jim chce.
Alois Nebel svým nenápadným symbolickým způsobem vypráví o sviních a unaveném dobru, propojuje malé osobní dějiny s velkou historií, zrovna tou „nejpopulárnější“, tedy válku a komunismus. Své silné poselství akorát rozmělňuje na hodině a půl táhlého hypnotického stavu, plného mlhy, deště, černé a bílé. Vše důležité se děje v náznacích, řídce rozesetých po filmu, na povrchu se zatím sedí a mluví hlavně o banalitách. A všechno obaluje hustá a tíživá atmosféra, jakou umí stvořit špatné počasí a špatný režim.
Co se mi líbilo:
na český film unikátní vizuál
hypnotická atmosféra, která nedovolí usnout
záběry, když kolem Nebelova bytu projíždí večerní vlak
katarzní závěr
osudové myšlenky, které tu někde jsou schované
poznávat v animovaných verzích reálné herce
Co mi vadilo:
příliš pasivní hrdina
málo hutný příběh, který nenaplní 87 minut
dost černobílé hlavní charaktery
dlouhé čekání na pomstu Němého
občasná nesrozumitelnost
Alois Nebel, ČR 2011, 87 minut. Režie Tomáš Luňák, hrají Miroslav Krobot, Leoš Noha, Alois Švehlík, Karel Roden, Tereza Voříšková, Marie Ludvíková, Ondřej Malý, Marek Daniel. Premiéra 29. 9. 2011.
Hodnocení: 70 %
