Zatímco Scott Pilgrim vyrazil do kin bojovat proti zbytku světa, já se vydala zavzpomínat na jiné filmy podle komiksu, které se mi moc líbíly.
5. Hulk
Proč by film o superhrdinovi musel být jenom velkolepá akce nebo rodinné dobrodružství? Ang Lee, protože to je inteligentní režisér (viz Zkrocená hora), se v roce 2003 na slavnou komiksovou předlohu podíval jinak, a vyšlo mu z toho akční psychologické drama o muži, který bojuje s bestií, co se skrývá v něm samém. Bohužel jeho snahu o portrét superschopností jako tíživého prokletí moc lidí neocenilo, takže když se Hulk vrátil do kin o pár let později, vypadal jako další tuctový akčňák. Působivé obrazy tohoto filmu se ztratily, a tím nemyslím jen na svalnatého Erica Banu.
4. X-Men 2
Že se v komiksech dá najít i společenská alegorie, zase ukázal další talentovaný režisér Bryan Singer. Ten, jako gay, z vlastní zkušenosti ví, co je to být jiný a menšina, a to zajímavě posunulo jeho dobrodružství skupiny mutantů, kteří mají jeden gen jinak a kvůli tomu čelí nepřátelství okolí, nepochopení rodičů a zlým vládním plánům na jejich „léčení“. Navíc X-Men umí bavit, nejen hláškami charismatického drsňáka Wolverina, a dokázali jako jedna z mála sérií druhým dílem překonat první. Bohužel, pak Singer X-Meny opustil a ve třetím díle to bylo hodně poznat.
3. Temný rytíř
Pro mě zatím vrcholný film současné režisérské hvězdy Christophera Nolana stvrdil dnešní trend přivést superhrdinské komiksy víc k realističnosti a do temnoty. Nejdepresivnější ale i filmařsky nejgeniálnější blockbuster vypráví vlastně o několika šílených hrdinech a rozkladu společnosti, k níž svádí anarchistický Joker. Odvážně komplikovaný thriller, kde všechny výbuchy nejsou jenom popcornovou zábavou, pod strhující a technicky dokonalou akci vsouvá úvahy o velkých tématech současnosti, jako je strach z terorismu. Plus Heath Ledger tu předvedl, jak moc nám všem bude navždy chybět.
2. Batman se vrací
Možná až tenhle film uvidím znova, přepustím Temnému rytíři jeho místo, ale do té doby mám o kousek radši Batmana, na kterém jsem vyrostla a kterého vzkřísil na přelomu 80. a 90. let Tim Burton. Stejně jako Nolan, i Burton se naplno rozjel v druhém batmanovském dílu, kam pustil odporně smutného vyvržence Tučňáka a schizofrenní sexy Kočičí ženu, hrdiny odkrývající Batmanovy vlastní problémy. Pohádka smíchaná s noční můrou, to je pro mě od té doby ideální atmosféra pro komiksový film.
1. Persepolis
Nejvíc mě ale okouzlil francouzský film nominovaný i přes protest Íránu na Oscara. Sám jako komiks i vypadá, když jeho autorka Marjane Satrapi za pomoci kamaráda vlastně rozhýbala obrázky ze své autobiografické knihy. V ní se vyrovnávala se svým dětstvím a dospíváním v totalitním Iránu i v cize západní Vídni. S heslem „smích je nejmocnější zbraň“ rozvíjí vyprávění tak smutně srdcervoucí a sebeironicky zábavné zároveň, že se mu nedá odolat, zato se dá lehko dojmout jeho poselstvím o svobodě, které si je třeba vážit.