Žena posedlá mateřstvím: Místo mimina chová panenku
Čtyřiačtyřicetiletá Britka Rachel chodí po ulici s kočárkem a tváří se jako každá hrdá maminka. Když zafouká vítr, upraví peřinku, aby miminko nenastydlo. Na první pohled nikdo nepozná, že její dítě je ve skutečnosti plastiková panenka. Vypadá jako pravé…
Zdroj: archiv redakce„Vždycky jsem byla hodně mateřský typ. Už jako malá holka jsem zbožňovala miminka a svůj první časopis o matkách a dětech jsem si koupila, když mi bylo třináct,“ vypráví svůj příběh Rachel. „Manžela jsem potkala v devatenácti. O čtyři roky později jsme se vzali a zdálo se být samo sebou, že hned budeme mít dítě.“
První dítě ale Rachel potratila. S myšlenkou ztraceného miminka se smiřovala hodně těžce, nicméně další dvě těhotenství už vyšla a Rachel přivedla na svět párek zdravých dětí. Po druhém porodu jí však lékaři objevili poruchu ledvin a varovali ji, že třetí dítě by její organismus nemusel zvládnout. „Úplně mě to zničilo. Myslela jsem, že budu mít dětí aspoň šest. Můj mateřský pud je tak silný, že když v supermarketu slyším brečet miminko nebo se probírám dětským oblečením, spustí se mi mléko,“ tvrdí Rachel.
Přelomovým okamžikem pro ni bylo sledování televizního pořadu o realistických panenkách „reborn“, které jsou na první pohled k nerozeznání od opravdových miminek. Protože nejde o levnou záležitost, Rachel začala šetřit a prodala i svoje dvě guinejská prasátka, aby nenarušila rodinný rozpočet. Vysněnou „Amy“ si koupila na trhu s panenkami za 300 liber (asi 9 tisíc korun).
„Byla jsem v sedmém nebi. Opatrně jsem Amy oblékla do miminkovských oblečků a něžně ji chovala v šátku. V autobuse mi řidička zalichotila, jak krásnou mám dcerku. Potěšilo mě to, ale přiznala jsem, že je to panenka. Dost ji to zmátlo.“ Doma se ale Rachel setkala s více než chladnou reakcí. „Manžela to vyděsilo a odmítal se na Amy byť jenom podívat. Děti se mě zeptaly, copak ti nestačíme?“
Rachel si uvědomuje, že Amy není opravdové dítě, vzdát se jí ale nehodlá. Dokonce si k ní pořídila ještě další umělé batole a je rozhodnutá svou sbírku dále rozšiřovat. „Syn mi říká, že mu ty panenky nahánějí strach. Chtěl, abych je uložila na zahradu do kůlny. Nechci děti nijak stresovat, ale téhle vášně se těžko vzdám. Nakonec, svojí láskou k panenkám nikomu neubližuju, tak co je na tom špatného?“
[[related]]
Rachel zdaleka není sama. V zahraničí se ženy s podobně extrémním mateřským pudem sdružují do klubů a panenka reborn je dostupná i u nás. Může takové umělé mimino ženě nahradit scházející emoce, nebo je to čistý případ pro psychiatra? Pořídila byste si podobnou panenku domů?
