Ideální a přirozený porod

První doba porodní

První doba porodní má připravit rodičku i dítě na příchod děťátka na svět. V ideálním případě by měla rodička nechat volný průběh prvním porodním bolestem. Tak bude totiž docíleno dostatečného vylučování hormonu adrenalinu. Čím více adrenalinu, tím méně bolesti poté při porodu matka i dítě ucítí. Je to přirozený způsob, jak regulovat bolest při porodu. Jestliže adrenalin „připraví“ rodičku na bolest, může pak oxytocin dokončit svoji roli při kontrakcích, které povedou až k druhé době porodní.

Druhá doba porodní

Starostlivost o dítě po jeho narození spočívá v pochopení jeho pocitů a rozpoložení v průběhu devíti měsíců těhotenství a následné nutnosti se vypořádat se změnami, které přicházejí těsně po narození. Každá změna působí na naši psychiku zatěžujícím způsobem, protože jí musíme věnovat pozornost. Proto by tyto změny neměly být příliš prudké a děťátku bychom měli věnovat dostatek času a trpělivosti, aby je přijalo.

Dítě je v mámině bříšku 9 měsíců v teplotě 37 stupňů Celsia, v neustálé tmě nebo přítmí. Prostředí dělohy a plodové vody je prakticky sterilní, bez cizích bakterií. Dítě neustále slyší tlukot mámina srdce (pravidelný zvuk), většinu času je v embryonální poloze.

Dítě při porodu „vychází ven“ do teploty cca 25 stupňů Celsia, do osvětlené místnosti s obrovským množstvím nových bakterií, do prostředí s „chaotickými“ (nepravidelnými) zvuky, navíc je nuceno dostávat se do různých nových poloh.

Abychom snížili stresující vliv změn, které dítě musí prožít, můžeme přirozeným způsobem  snížit množství nových podnětů a projevit trpělivost s vypořádáním se děťátka s těmito změnami.

Světlo
Tlumené světlo na porodním sále či v porodní místnosti zabezpečí, že oči a psychika děťátka nebudou vystaveny tak velkému náhlému rozdílu mezi světelnými podmínkami v mámině bříšku a ve vnějším světě.

Dítě patří k mámě
Pokud děťátko položíme hned po porodu na mámino bříško, dostává tak od jejího těla přirozené teplo, na které bylo zvyklé. Zase může slyšet tlukot jejího srdce, jak tomu bylo v bříšku. Z mámina nahého těla „přeskakují“ první bakterie, které jsou velmi příbuzné těm, které bude mít na svém těle děťátko později. Ty se usadí a rozmnoží v prvních minutách, které stráví děťátko na mámině bříšku a už „nepustí“ jiné bakterie z nemocničního nebo venkovního prostředí.

Zvukové projevy
Měli bychom si  uvědomit, že každý zvuk, který po porodu vydává někdo jiný, než matka či otec, je pro dítě nový. A jestli jsou tyto zvuky příliš intenzivní, můžu děťátku způsobit i trauma, se kterým se bude později potýkat. Při porodu by tedy měl být úplný klid a verbální i jiné zvukové projevy by měly být minimalizovány, podobně jako je tomu s minimalizací světelných podnětů.

Pupeční šňůra
Pupeční šňůra by měla být odstřižena až po nádechu dítěte. Dítě může ještě těsně po porodu dýchat několik sekund nebo desítek sekund přes pupeční šňůru. Rychlé odstřižení může znamenat zbytečné urychlení procesu přechodu na plicní dýchaní, co může způsobit velký fyzický tlak až nedostatek kyslíku. Na psychické úrovni to znamená, že dítě musí věnovat zvýšenou pozornost urychlenému  procesu, a tak se nemůže soustředit na první pocity ze života „venku“.

Embryonální poloha
Děťátko bylo v bříšku 9 měsíců schoulené v embryonální poloze s rukama i nohama při sobě. Měli bychom respektovat, že každá jiná poloha může být pro dítě novým zážitkem, který bychom měli dávkovat postupně. Zejména otevřená poloha na zádech s rukama a nohama roztaženýma, bývá pro děťátko nepříjemná. Instinkty velí, že v takovéto poloze je zranitelné a příliš otevřené vnějšímu světu.

Přístup
K děťátku bychom se měli během jeho prvních minut a hodin chovat stejně, jako by tomu mělo být i v dalším životě. V ideálním případě bychom tedy měli počkat, až nám dá dítě najevo, že je připravené k dalším a dalším úkonům prvních hodin. Přesně tak, jako po něm nebudeme chtít, aby chodilo dříve, než se to naučí, tak bychom ho neměli brát z bříška nebo nebo od prsou dříve, než nám to dá samo najevo. Trpělivost rodičů a porodního personálu těsně po porodu můžeme nazvat jejich největší ctností.

Třetí doba porodní

V třetí době porodní porodí matka placentu. Na porodu placenty, tak jako na porodu dítěte, se zúčastňuje hlavně hormon oxytocin. Tým nejpřirozenějším způsobem, jak zabezpečit dostatečné množství oxytocinu na porod placenty, je děťátko přiložené k prsu. Děťátko si na mámině bříšku pár minut oddechne a nabere síly pro prvé sání. Při prvním neurychleném ani neoddáleném kojení se vyloučí přesně takové množství oxytocinu, jaké je potřebné pro bezproblémový a plynulý porod placenty.

Otec při porodu

Všeobecnou úlohou muže v rodině je zejména ochrana, zabezpečení a projevy mužského principu. Při porodu je jakýmsi mezičlánkem mezi ženou a ostatním světem, je jejím ochráncem. Měl by vědět mnohé o tom, co se bude při porodu dít. Pokud jsou muž a žena připraveni a zároveň si správně rozdělí rozhodování a realizaci, nejenže porod proběhne přirozeně, ale jejich vztah dostává při zrodu nového života správné vzorce chování, o které se můžou později při vznikajících problémech opřít.

Muž si může při porodu uvědomit sílu své ženy a možnosti, které se v ní skrývají. Může vidět sílu svého dítěte a reálně pomoci při jeho příchodu na svět. Je to jako podílet se na návrhu, výběru i realizaci něčeho velice krásného. Více si toho pak vážíme, ochraňujeme, staráme se možná trochu jinak, než když něco dostaneme na „stříbrném podnosu“.

_{překlad: Katarína Landlová}