Proč jsem ještě panna? Trpím fobií z mužů!
Někoho přepadá hysterický záchvat při pohledu na pavouka, někdo se dusí ve výtahu. Šestadvacetiletá Emily z Británie trpí panickou hrůzou z mužů. Podaří se jí někdy překonat bariéru a najít si přítele?
Zdroj: archiv redakce„Tento strach mě pronásleduje celý život. Nemůžu se ale dobrat momentu, kdy to začalo,“ vypráví Emily. Za podobnou fobií obvykle stojí zneužívání v dětství. To ale není případ Emily. Žádný muž jí nikdy neublížil ani nenapadl. Její strach je naprosto iracionální a není jednoduché se ho zbavit. „Jsem pořád panna. Nejsem lesba a ženy mě nijak nepřitahují. Když si s kamarádkami prohlížím fotky kluků, uznám, že vypadají dobře, jsou pěkní. Ale když bych se s nimi měla setkat osobně, přepadla by mě úzkost,“ vysvětluje Emily.
Určitou vinu za svůj problém přikládá otci, který od rodiny odešel, když jí bylo šest let. Vyrůstala jen s matkou a sestrou, mužský element doma chyběl. Na druhé straně jí ale není zatěžko navštívit praktického lékaře a nechat se jím vyšetřit, protože ho zná odmalička. Panickou hrůzu má z mužů neznámých.
„Poprvé mě záchvat strachu přepadl ve třinácti. Šla jsem otevřít cizímu muži, který nám přišel doručit balík. Dostala jsem se do takového stavu, že mě moje sestra uložila do postele. Myslela si, že mám horečku. Byla jsem celá rozpálená, těžko jsem popadala dech a trvalo mi snad hodinu, než jsem se uklidnila. Vystrašilo mě to, protože jsem tenkrát netušila, že se takhle může projevit úzkost.“
Neobvyklá fobie jí bránila v normálním společenském životě. Časem se Emily naučila sebeovládání a ve chvílích panického strachu se vymluvila na nevolnost. Chlapců ze třídy se nebála. Nemohla jít ale na návštěvu ke kamarádkám, když byli doma jejich tatínci. A když kamarádky začaly randit se staršími kluky, nemohla se přiblížit ani k nim.
Čtěte: Fobie celebrit – Čeho se bojí slavní?
„Nemohla jsem takhle žít, musela jsem to někomu říct,“ říká Emily. Jednoho dne všechno pověděla matce. Ta ji vzala k lékaři, který jí diagnostikoval androfobii. Upozornil ji ale, že léčba bude zdlouhavá, pokud vůbec možná. „Začala jsem docházet k psycholožce. Podstoupila jsem psychologická a dechová cvičení, která mi pomáhají. Pracuji jako náborová konzultantka a při pohovorech s muži mám doteď trochu problém. Ale dá se to zvládnout,“ vysvětluje Emily, pro kterou je však stále velkým otazníkem, jestli se jednou bude schopná s nějakým mužem intimně sblížit a mít s ním dítě. Pokud ne, zvážila by umělé oplodnění. Mateřské pudy v sobě pociťuje stejně jako většina žen.
[[related]]
Že si takový život nedokážete představit? “Vím, že budu spoustě lidí připadat divná, ale je to stav, který nedokážu ovládnout. Naštěstí mám skvělou rodinu a přátele, bez nichž bych to nezvládala,” uzavírá Emily.
