Mé dítě má nadváhu. Co s tím?

Do tří let se vytváří tukové buňky
Je třeba mít na paměti, že dětství do velké míry determinuje, zda budeme mít v dospělosti problémy s nadváhou. „Tukové buňky se vytvářejí asi do dvou až tří let věku dítěte a jejich počet se v průběhu života většinou už nikdy nesníží. Při budoucí redukci hmotnosti se objem tukových buněk jen zmenšuje podle obsahu tuku v buňkách a tukové tkáně,“ říká odbornice na hubnutí Kristýna Galová z brněnského Institutu kompliment. Při nadměrném příjmu energie a nedostatku pohybu mohou naopak tukové buňky přibývat i nadále. Výzkumy uvádějí, že v případě obezity obou rodičů je pravděpodobnost, že jejich dítě bude mít nadváhu, téměř osmdesátiprocentní. Pokud má problémy s vysokou nadváhou jen jeden rodič, pravděpodobnost klesá na čtyřicet procent. Děti štíhlých rodičů mají nadváhu jen v sedmi procentech. Důvody jsou dva – jedním je dědičnost, druhým, podstatnějším, pak nevhodný životní styl (stravovací a pohybové návyky) celé rodiny.

Endokrinolog poradí, zda je možné z nadváhy vyrůst
„Při řešení dětské nadváhy je klíčová spolupráce odborníků na hubnutí s rodinou a dětským endokrinologem,“ říká Kristýna Galová. Návštěvu odborníka v žádném případě neodkládejte. Zjistí, jak na tom vaše dítě vlastně je, a poradí, jaký postup zvolit, například s ohledem na věk. U dětí do deseti let obvykle postačuje stabilizace aktuální hmotnosti a její kontrola. Tím, že děti rostou do výšky, je možné dosáhnout normální tělesné hmotnosti bez výrazného omezení příjmu energie. Starší děti však z nadváhy většinou nevyrostou. U třinácti až čtrnáctiletých je potřeba začít se redukčním a správným pitným režimem a cíleně upravit životosprávu.

Čtěte také: Jak pomáhá pitný režim při hubnutí

Změna jídelníčku bolí méně, než narážky vrstevníků
Vězte, že úprava jídelníčku většinou „nebolí“ tak, jako sociální problémy spojené s nadváhou. Citové dozrávání a život „tlouštíka“ nejsou jednoduché. Dítě se musí vyrovnávat s tím, že se jeho hmotnost odlišuje od přirozené normy a akceptovatelného tělesného vzhledu. Se stoupajícím věkem narůstá vnitřní rozpor dítěte a stupňuje se stres a napětí. Obézní děti si vytváří komplex obranných mechanismů, často se uzavírají do sebe nebo naopak přebírají úlohu místního „šaška“ a zesměšňují sebe samého. Pokud to myslíte se snížením váhy svého dítěte vážně, změna by se měla dotknout návyků celé rodiny. „Odtučňovací pobyty“ pro děti, které probíhají dočasně a v nepřirozeném prostředí, problém většinou dlouhodobě nevyřeší, v případě návratu kilogramů mohou dítě i demotivovat do budoucnosti.

Odtučňovací pobyty nemusí být trvalým řešením
Příkladem může být příklad Lenky. Ta v průběhu dětství absolvovala opakovaně čtyř až šesti týdenní pobyty, kde se jí podařilo vždy pár kilo zhubnout, ale po návratu do domácího prostředí vždy opět přibrala. V průběhu puberty její hmotnost dosáhla hranice těžké obezity, Lenka se začala stranit okolí, zdržovala se doma a kromě školy nikam nechodila. Lenčina matka měla jako lékařka o dceru strach, požádala o pomoc odborníky z Institutu kompliment. Ti při vstupní konzultaci zjistili, že osmnáctiletá Lenka sama hubnout nechce, do programu nastupuje jen proto, že si to její rodiče přejí. Neustále demonstrovala, že hubne jen z povinnosti, ne z vlastního rozhodnutí.

I přesto zredukovala v průběhu tří měsíců dvanáct kilogramů. Program ukončila s hmotností 110 kilogramů a rozhodla se v hubnutí dále nepokračovat, přestože měla plnou podporu rodičů. Velkým překvapením bylo, když se po téměř třech měsících Lenka v Institutu kompliment opět objevila s tím, že se rozhodla pokračovat v hubnutí. Důvodem bylo, že si novou váhu udržela a nepřibrala kila zpět, tak jako se tomu stalo po všech odtučňovacích pobytech. Tento fakt jí dal naději, že i ona může být jednou štíhlá a dobře vypadat. Zhubla dalších dvaačtyřicet kilogramů, změnila se k nepoznání fyzicky, ale i psychicky. Našla si přítele, úspěšně ukončila studium a dnes má dvě krásné děti a hmotnost v normě.
[[related]]
Přidejte sport, který dítě baví
Ideální je doplnit změnu stravování v rodině společnou fyzickou aktivitou nebo sportovním kurzem pro děti – například turistika,  plavání, ježdění na kole, lyžování, míčové hry nebo cvičení ve fitness zařízeních zaměřených na hubnutí.  Důležité je, aby byl pohyb pro dítě zajímavý, poutavý, aby měl smysl – například se dítě dostane k určenému bodu v terénu, zvítězí nad soupeřem, dostane medaili, zlepší svůj rekord. Když se baví a zažívá pozitivní emoce, chce pohyb zopakovat, věnovat se mu. V tomto období není až tak důležité, aby dítě pohybem přímo zhublo, ale to, aby si vytvořilo pohybové zručnosti, na pohyb si zvyklo a vykonávalo jej dlouhodobě a s dobrým pocitem.