Tilda Swinton: Excentrická individualita

Tenhle rok se o ní mluví díky jejímu odvážnému výkonu matky ďábelského vraha v artové noční můře Musíme si promluvit o Kevinovi. Přítomnost Tildy Swinton v takovém podivném filmu ovšem nepřekvapuje. Vkus, názory a život této herečky jsou stejně netradiční jako její vzhled, v němž jako by se spojovala Cate Blanchette a David Bowie.

V roce 1992 se proslavila v adaptaci Orlanda od Virginie Woolf, jako postava, která si během staletí vyzkouší život muže i ženy. Dnes je jí 51 a pořád vypadá jako stvoření mimo čas, mimo pohlaví, mimo konvence. A taky se tak chová. Bez ostychu se ukázala na plátně nahá čtrnáct dní po porodu dvojčat. V roce 1995 se nechala na týden vystavit v skleněné truhle v londýnské galerii. Ji samotnou ale do žádné škatulky zavřít nejde. Na to je příliš inteligentní a nezávislá.

Přitom se narodila v listopadu 1960 se jako Katherine Matilda Swinton do vážené a staré skotské vojenské rodiny. Její prastrýc pomáhal vynalézt tank, její otec byl generál major a sir. V deseti letech, ve věku kdy jak sama říká „dítě zrovna zjišťuje, jak zapadá do své rodiny“, ji jak velí tradice, poslali na internátní dívčí školu, stejnou, kde zrovna pobývala budoucí princezna Diana. Po životě mezi bratry si tam zvykla, že je tedy dívka, ale odmítla naděje rodičů, že se tam promění ve vhodnou ženušku pro nějakého vévodu. Spíš myslela, že se stane básnířkou.

Na univerzitu v Cambridge šla ale studovat sociální a politické vědy a během studií začala hrát divadlo, ve druháku celou jednu hru převedla nahá. Pak se dostala do prestižního ansáblu Královské shakespearovské společnosti – a rychle zase odešla. Divadlo ji vlastně nebavilo, vždycky ji zajímal film. A tak přemýšlela, že by přestala hrát, když v roce 1986 potkala jednoho z nejdůležitějších mužů svého života, radikálního režiséra Dereka Jarmana. Stala se jeho poslední múzou, než v roce 1994 zemřel na AIDS. „Myslím, že to byl první umělec, kterého jsem kdy potkala.“

Druhého důležitého muže taky zná od poloviny 80. let. S o dvacet let starším skotským umělcem Johnem Byrnem se usadila na skotské vysočině, kde žijí dodnes se svými dvěma dětmi a dnes už i se svými novými partnery, poslední léta má Tilda za partnera německého malíře Sandro Koppa, tentokrát umělce o 17 let mladšího. „Mám velké štěstí. Na to, aby taková situace fungovala, je potřeba mimořádných mužů,“ poznamenává k neobvyklému rodinnému uspořádání, které před pár lety vzbudilo pozornost bulváru, herečka.
[[related]]
V 90. letech se stala symbolem artu, od začátku století získala ale už i nějaký mainstreamový ohlas, díky postavě ledové Bílé čarodějnice z Letopisů Narnie a zisku Oscara za Michaela Claytona, právnický thriller s Georgem Clooneym, kde hrála zkorumpovanou právničku, zoufale se snažící udržet zdání chladného klidu, zatímco se uvnitř ní hroutí všechny její jistoty.

Ani tento úspěch ale nezměnil nic na její excentrické individualitě. V roce 2008 třeba založila ve Skotsku festival nazvaný Ballerina Ballroom Cinema of Dreams. O pár let později v kiltu cestovala po Vysočině s pojízdným kinem, v němž promítala filmy z Iránů a Indie. „Hollywood není místo, kam bych si brala víc než věci na jednu noc,“ říká a odmítá, aby ji někdo posuzoval podle filmů, které tam natočila. „To je jako posuzovat někoho na základě hotelu, v němž bydlel o dovolené.“