Michaela Doubravová: Svou vysněnou roli jsem už dostala

Můžete ji vidět v divadle Kalich v muzikálech Robin Hood, Osmý světadíl a teď nejnověji v Pomádě, kde se seznámila se svým momentálním přítelem, Romanem Tomešem.

Nepocházíš z umělecké rodiny… Jak Tě napadlo herectví vůbec dělat?
Od malička jsem byla bavič celé rodiny, vymýšlela jsem si různá vystoupení a představení, abych návštěvě vytvořila zábavný program a chtěla jsem si vyzkoušet úplně všechna povolání, tak nezbývalo nic jiného, než přemlouvat mamku, aby mě přihlásila na kroužky, které umožňují stát se kýmkoliv.

Kdo byl Tvůj vzor?
Nikdy jsem neměla konkrétní herecké vzory.  Inspirovali mě ti herci, kteří ze sebe něco vyzařovali. Pamatuju si ale, že jsem měla moc ráda muzikál Rebelové a postavu Bugyny. Byla přesně takový živel, kterým bych jednou na jevišti chtěla být i já. Paradoxně teď s její představitelkou, Betkou Staňkovou, sdílím prkna v Kalichu a fascinuje mě u ní její neskutečná invence a fantazie.

[[related]]

Máš za sebou pěknou řádku filmových, ale i divadelních příležitostí… Na které natáčení, nebo zkoušení vzpomínáš nejraději?
Já jsem měla štěstí, že jsem mohla minulý rok mít dokonce dvě NEJ. To první bylo zkoušení muzikálu Osmý světadíl, jehož NEJ spočívalo hlavně v náročnosti hry po všech stránkách, v režisérovi a v totálním nasazení. Také ve výborné partě, která se za tu dobu vytvořila. To představení je moje nejsrdečnější záležitost. To druhé NEJ bylo natáčení Terapie, které považuju za zatím největší filmovou zkušenost, co se týče emocionální náročnosti role a neskutečné symbiózy s postavou i s panem Rodenem. On, pan režisér Zelenka a kameraman Saša Šurkala mě za dobu natáčení opravdu bohatě připravili na budoucí život před kamerou a spolupráce s nimi je nenahraditelná.

Jak jsi se k rolím dostala- získala jsi všechny přes konkurz?
Konkurzy, jak je obecně známo, nejsou u herců moc oblíbenou záležitostí, ale bez nich bychom neměli práci. Tedy ano, téměř všechny role jsem dostala přes konkurz. I když mně konkurzy nevadí. Je to i bez získání role možnost, jak se ukázat, někdo další se o vás dozví,… A navíc se z nich někdy vyklubou i přínosné workshopy a stojí za to se jich zúčastnit.

Jaká je Tvá vysněná role?
Tole je velmi často kladená otázka, ale já poprvé mohu odpovědět jinak. Mám pocit, že jsem svou vysněnou roli zrovna dostala. Milovala jsem muzikál Pomáda a nikdy bych ani ve snu netušila, že se mi povede v něm hrát. Je to pro mě obrovská výzva a budu se snažit opět najít v sobě někoho jiného. Začínáme zkoušet v červenci v divadle Kalich a doufám, že se tam sejde aspoň tak dobrý kolektiv, jako na Osmém světadílu.

Jak vzpomínáš na svá studentská léta? Vybavuješ si nějakou „zábavnou historku“?
Na ta léta vzpomínám moc ráda, byly to roky poznávání nových věcí, probdělých nocí a samozřejmě i nějaké té praxe a učení. Zábavných historek je samozřejmě nespočet, ale většinu bych radši neprezentovala.  Ale jednu přeci jenom prozradit můžu. Psali jsme u pana profesora Střeláka na hudební nauku písemku a nikdo to moc neuměl. O přestávce sebral poloprázdné testy, dal si je do kufříku a odešel. Kufřík zůstal ležet na katedře, což byla velká výzva pro spolužáky. U dveří hlídal náš ne moc mluvný spolužák, jestli se profesor nevrací. Kluci kufřík otevřeli a začali si testy opravovat. Již zmiňovaný nemluvný spolužák nějak zapomenul podotknout, že Střelák je vlastně už ve třídě. Všichni ztuhli. Profesor jen řekl „Pusinky, tak tohle jste neměli dělat.“ Všichni dostali dvojky z chování a nikdy s profesorem už nepromluvili…

Jak tě napadlo se přihlásit do soutěže Robin Hood- cesta ke slávě? A jaký máš názor na soutěže tohoto typu?
Prožívala jsem zrovna takové období, kdy jsem necítila moc velkou seberealizaci. Přihlásit se do této soutěže jsem brala jako šanci, jak to napravit.  V podstatě jsem nevěděla, do čeho jdu.  Připravila jsem se na obyčejný konkurz na muzikál a nakonec se z toho vyklubala reality show. Nevadilo mi to, byla to velká zkušenost a hlavně mi přinesla příležitost účinkovat v Kalichu, kde jsem moc šťastná.

Je vyloženě něco, co na svém povolání nesnášíš? Mediální svět, nestálost, nejistotu…
Kdybych na tom něco nesnášela, tak to nedělám. Ta nestálost a nejistota mě vlastně baví, vždyť všichni umělci nemají rádi stereotyp a já taky. Tenhle kolotoč je mi blízký a jen doufám, že to nikdy neskončí.

Foto zdroj M. Doubravová, profimedia.cz