Kocourek: Tom Hiddleston

„Ken mi řekl, že každý herec má něco zadarmo, co je na něm vždycky vidět. Jack Nicholson má neuctivost, Anthony Hopkins majestátnost. A já mám svou inteligenci. Takže Loki se ke mě mnohem víc hodí,“ vzpomíná Tom Hiddleston, jak mu Kenneth Branagh vysvětlil, že si ho nevybral do svého úspěšného blockbusteru jako titulního Thora, ale jako jeho machiavelistického bratra Lokiho.

Třicetiletý Angličan, který má za sebou studia na prestižních školách Eton a Cambridge a na herecké Královské akademii, už před Thorem dosáhl na stabilní a uznávanou kariéru herce označovaného opakovaně za jeden z největších britských talentů. Díky rolím vzdělaných mladíků z vyšších tříd v nízkorozpočtových filmech, slušných gentlemanů z televizních kostýmních produkcí jako Návrat do Cranfordu a především díky výkonům v divadelních klasikách, za něž získal cenu Olivier pro nejlepšího nováčka.

„Ale být ve filmu, který má velké plakáty v metru, je fakt vzrušující. A to na tom plakátě ani není moje tvář,“ užíval si Hiddleston svůj přestup do jiné, hvězdnější ligy.

Bez práce, kterou má za sebou, by se toho ovšem nejspíš nedočkal. Thora totiž režíroval Kenneth Branagh, taky herec, s nímž zrovna v době, kdy tenhle hollywoodský job dostal, Tom hrál v jednom divadle Čechova (a pak ještě v krimi seriálu Wallander). O pár měsíců později dostal Hiddleston pozvání na konkurz na hlavní roli. Za šest týdnů musel nabrat svaly na své štíhlé tělo poděděné po skotském otci. „Jedl jsem jenom kuře a pořád posiloval, dokud jsem skoro nemohl chodit. Nejdřív to bylo těžké, ale pak jsem si na to docela navykl. Přerostl jsem své oblečení a začal jsem stát jinak,“ popisuje Hiddleston.

Na roli bohu hromu ve velkorozpočtové adaptaci komiksu tvůrci zkoušeli snad „každého anglicky mluvícího herce nad 180 centimetrů“, Hiddleston se dokázal dostat do poslední pětky. Pak ale přece jenom Branaghovi došlo, že na part nevyrovnaného adoptivního bratra Lokiho se Tom bude hodit mnohem líp. Což herec potvrdil v samotném filmu, kde Lokiho z obyčejného padoucha přeměnil v tragickou postavu s bohatým vnitřním životem. Ne nadarmo s Branaghem přirovnávali Lokiho k postavám ze Shakespeara. Někdy i hollywoodské akci pomůže, když ji někdo bere vážně.

Od té doby si Tom už splnil sen mnoha herců pracovat s Woody Allenem, když se objevil v jeho novince Půlnoc v Paříži. A sen každého kluka, který vyrostl na Indiana Jonesovi jako on sám – zahrát si pod vedením Stevena Spielberga.

„Natočil jsem video, kterým jsem se ucházel o roli ve Válečném koni, a dostal jsem pozvání do Spielbergovy kanceláře. Tam mě uvedli do místnosti plné Oscarů. Začal jsem si povídat s jeho sekretářkou o pivě Guiness, které miluje i Steven, takže když vešel, mluvili jsme o pivu a ledy byly prolomeny. Pak se mě ptal na Thora, protože má rád Kena, a povídali jsme si o Vicu Armstrongovi, což byl dabl Harrisona Forda ve filmech s Indianem Jonesem a taky mě učil jezdit při natáčení Thora. A pak mi Steven řekl: No, pokud tě učil jezdit Vic, tak bych chtěl, abys hrál i ve Válečném koni. Skoro jsem spadl ze židle. Tohle se nikdy nestává. Nikdy. Oficiální nabídka většinou dorazí týdny po schůzce. Musel jsem se ho požádat, aby to zopakoval. Skoro jsem se rozbrečel. Architekt mé dětské imaginace mi říkal, že stojím za to,“ převyprávěl herec pro deník Guardian, jak dostal roli v očekávaném vánočním hitu.

Talentovaného vysokého sympaťáka tak Hollywood přivítal s otevřenější náručí, než čekal. Příští léto se ukáže v superkomiksové akci Avengers, pak nejspíš i v pokračování Thora. Na své britské kořeny ale zapomenout nehodlá. V těchto dnech má na festivalu v Torontu premiéru romantické dramau Deep Blue Sea, kde svádí Rachel Weisz. A místo stěhování do Los Angeles si koupil byt v severním Londýně. Navíc, kdyby začal hrát jenom v Hollywoodu, těžko by se mohl stát jedním z těch herců, které tak obdivuje za to, že dokážou diváky i sebe pořád překvapovat.

Další informace o Tomu Hiddlestonovi:

Narodil se 9. února 1981 v Londýně. Má sestru Emmu, taky herečku. Když mu bylo sedm, rodina se přestěhovala na vesnici. Když mu bylo dvanáct, rodiče se rozvedli. Jeho otec je syn stavitele lodí, jeden z předků jeho matky, loďař, byl jmenovaný baronetem za to, že během první světové války dodával britským jednotkám jídlo.

Na konci střední školy se účastnil amatérského představení hry Konec cesty, které se dostalo na festival v Edinburghu. Podle vlastníc h slov mu to změnilo život.

Herectví popisuje jako určitý návrat do dětství. „Procvičujete stejné svaly, jako když jste předstírali, že jste kovboj nebo policajt. Hraní je dospělá verze tohohle, víc detailní a jemnější. Opravdovými emocemi reagujeme na imaginární situace.“