Kocour: Ralph Fiennes

„Role, které si vybírá na divadle, o něm prozrazují víc, než kolik o sobě on sám kdy řekne,“ myslí si jeho kamarád, divadelní režisér Jonathan Kent. S Ralphem Fiennesem pracoval na uvedení Hamleta, Coriolana nebo Oidipa, hrách o muži s problematickým vztahem k matce.

Ralphu Fiennesovi jeho matka už v jeho osmi letech představila Shakespeara. „Svými slovy mi vyprávěla Hamleta, což mnou dost otřáslo, ostatně je to znepokojivý příběh, zvlášť když vám je osm let.  A pak mi dala nahrávky od Laurence Oliviera. Vůbec jsem ji nerozuměl, ale fascinoval mě jeho hlas,“ vzpomíná Fiennes. Ne že by ho ovšem jeho matka trénovala na budoucí povolání a budoucí štaci v Royal Shakespeare Company. Jini Fiennes byla spisovatelka, otec Mark zase farmář a fotograf a celá početná rodina žila dost bohémským a nomádským životem. Skoro bez peněz, na Vánoce byly děti bez dárků, zato se spoustou lásky, podpory a kultury kolem.

Nejstarší Ralph byl stydlivý chlapec, kterému nešel sport a ve škole se nejlépe cítil na hodinách umělecké výchovy. V pubertě začal hrát, nejdřív na střední škole, po dvacítce se hraním začal i živit na divadle. Film ho objevil v roce 1992. Po roli v televizním životopisu Lawrence z Arábie dostal roli rozháraného romantika Heatcliffa v další z adaptací Bouřlivých výšin a brzo následovala i role nacisty v Schindlerově seznamu, kterou proměnil v dokonalý portrét banality zla. Než se Ralph u filmu pořádně rozkoukal, měl na kontě oscarovou nominaci a byla z něj hvězda. Průlom přišel zrovna v době, kdy mu na rakovinu zemřela matka.

Druhou oscarovou nominaci získal o tři roky později za Anglického pacienta a od té doby Fiennes využívá pestrosti nabídek a hraje ve všem možném. V roce 2002 se třeba objevil jak v malém podivném dramatu uznávaného Davida Cronenbergha Pavouk v těžké roli schizofrenika, tak jako americký politik, co se zamiluje do Jennifer Lopez v průměrné romanci Krásná pokojská.

I tenhle film ukázal, že Fiennes se na role nekomplikovaných optimistů moc nehodí, zato už je u části obecenstva, co chodí jen na hollywoodské filmy, skoro zafixovaný jako odporně děsivý zlosyn, ostatně jeho nejznámější rolí je jistě Lord Voldemort, arcipadouch Harryho Pottera. Po čtyřicítce a plešatící, jeho dny romantických hrdinů jsou už asi sečteny. Ale i jeho velcí milovníci v sobě měli něco nevypočitatelného, temného, hluboce smutného.

Film ale pro něj neznamená tolik jako divadlo, k němuž se musí pravidelně vracet, protože mu jinak chybí jeho energie a týmový duch. Tam si připomíná, že k herectví ho přitáhla možnost uniknout do jiného světa. Z divadla vyšel taky jeho režijní filmový debut, adaptace Shakespearovy vojenské antické tragédie Coriolanus, v jeho verzi přenesená do časů balkánské války 90. let. Ve svém filmu si zahrál i titulní roli. Stejně jako na jevišti v roce 2000. „V té hře něco bylo a ta postava mi sedla a nechtěla odejít. Jsem Coriolanem posedlý, i když jsem nikdy pořádně nezkoumal proč,“ říká o příběhu o pádu vojevůdce, který se odmítá zavděčit davu a stane se obětí intrik i své nekompromisnosti. „Myslím, že pro něj mám pochopení,“ dodává.

Další informace o Ralphu Fiennesovi:

Jeho jméno se vyslovuje Rejf Fajns. Narodil se před Vánoci roku 1962 v Anglii.

V letech 1993 a 1997 byl ženatý s herečkou Alex Kingston. Pak jedenáct let žil s o 17 let starší Francescou Annis, s níž se seznámil, když hrála v Hamletovi jeho matku. Dnes je svobodný a po dětech netouží. „Měl jsem děti, když jsem sám byl dítě,“ naráží na vyrůstání s pěti mladšími vlastními sourozenci a jedním adoptovaným.

Jeho bratr Joseph je herec, sestra Martha režisérka, pod jejím vedením si zahrál v Oněginovi a Chromofobii.

Fascinuje ho malování. Sám s ním ale přestal, když začal hrát.