Kocour: Kenneth Branagh
Bývalé zázračné dítě britského divadla a filmu skoro zatracovali ti, co od něj chtěli, aby se stal dalším velkým shakespearovským mistrem. Energický workholik ale poslední roky čím dál viditelněji připomíná, jak je pořád skvělý.
„Vždycky jsem miloval jednoduchou komedii. Rozesměje mě, když někdo spadne nebo narazí do zdi, ani nevím proč,“ říká herec, kterého si publikum zapamatovalo jako vážného shakespearovce a na začátku kariéru mu nutilo nálepku nového Laurence Oliviera. Paradoxně právě za roli tohoto slavného britského herce a odborníka na Shakespeara v komediálně laděném retru Můj týden s Marilyn je právě nominován na Oscara.
V 80. letech měl Branagh pověst zázračného dítěte, nové hvězdy vážené Royal Shakespeare Company. Do třicítky hrál syn truhláře z Belfastu, jehož rodiče nikdy světu umění neporozuměli, Hamleta, natočil adaptaci Shakespearova Jindřicha V., za niž byl dvakrát nominovaný na Oscara, provozoval vlastní divadlo, napsal autobiografii a přiženil se do respektované umělecké rodiny. S herečkou Emmou Thompson tvořili zlatý pár milovaný a sledovaný publikem, něco mezi Taylor s Burtonem a Beckhamovými.
V poslední době se zase ukazuje jako unavený, skleslý detektiv Wallander, v britských televizních adaptacích švédských kriminálek, strhaný tak, že by se člověk bojí o jeho zdraví. Úspěch Wallandera patří do druhé fáze jeho kariéry, do pozvolného comebacku, který začal v roce 2008, kdy se Branagh vrátil na divadlo, jako herec a pak i jako režisér (Hamleta s Judem Lawem).
Ne že by někdy přestal pracovat. Ale jeho image zlatého chlapce se v půlce 90. let rozbila, spolu s jeho manželstvím. Branagh se odstěhoval k Heleně Bonham Carter, začal točit i filmy, které tolik neuspěly, v Hollywoodu, pro nějž nikdy nebyl dost krásný, aby dostával role milovníků, se výrazně neprosadil. Nová generace ho znala spíš jako marnivého profesora Zlatoslava Lockharta z Harry Pottera. A jeho původní fanoušci cítili, že jeho velký potenciál se jaksi nějak rozdrobil.
Někteří méně přátelští kritici navrhovali, že se Branagh nechal svést slávou. Někteří jeho pád z piedestalu přičítali tendenci Britů srážet ty, co moc vynikají. Kolegové, kteří ho považují za velkého profesionála, si myslí, že Ken prostě dělá hrozně moc věcí najednou, píše, hraje, režíruje, produkuje, na divadle, ve filmu i v televizi. „Jeho mozek funguje desetkrát rychleji než nám ostatním,“ říká komik Rob Brydon. A jak to popsal jiný kritik: „Jeho nezdary jsou aspoň vždycky ambiciózní.“
„Lidi si asi myslí, že jsem musel mít nějaký plán. Ale já měl jenom mimořádné množství energie. Pořád prožívám to, co miluju,“ objasňuje sám Branagh a bez ohledu na to, jak publikum hodnotí jeho práci, v ní prostě dál pokračuje. A nedělá si starosti s tím, že nesplňuje něčí očekávání. Předloni všechny překvapil souhlasem režírovat milionový komiksový blockbuster Thor. Úspěch filmu ho nicméně zase připomněl jako schopného režiséra. A potom, co rolemi Ivanova a Wallandera přesvědčil jako herec na divadle a v televizi, se díky Marilyn a páté oscarové nominaci (každou má za jinou kategorii!) ve velkém stylu vrací i na filmové výsluní.
Je mu jednapadesát, je podruhé ženatý s umělkyní Lindsay Brunnock, bere role, v kterých může reflektovat své životní zážitky a stále neztratil energii a touhu riskovat.
Další informace o Kennethu Branaghovi:
Narodil se v prosinci 1960 v Belfastu, když mu bylo devět, rodina se přestěhovala do Readingu u Londýna. Zčásti kvůli tomu, že tam často cestující otec dostal práci a dům, zčásti proto, že v Severním Irsku právě začínalo nové kolo krvavých nepokojů, náboženských střetů mezi protestanty, k nimž patřili Branaghovi, a katolíky. V Anglii se Kenneth rychle zbavil irského přízvuku, aby ho spolužáci nešikanovali, něco z irské duše a kultury ale podle svých slov nikdy neztratil.
Má staršího bratra a mladší sestru.
