Když muž vaří a žena štípe dříví

V myslích  máme zapsáno, jako by tak nějak existovaly seznamy čistě mužských a ženských prací. Zatímco mužům je přiklepnuta disciplína zatloukání hřebíků, čištění odpadů, instalace nových spotřebičů a vůbec prací, které vyžadují řemeslnou zručnost, ženy mají v základním popisu práce kuchtit, prát a starat se o děti.

Tento model, který s výjimkami fungoval celé dlouhé roky, však získal trhliny, které byly nejprve nenápadné, pak stále patrnější a v současné době jako by se rozdíl mezi mužskými a ženskými pracemi mnohdy úplně stíral. Netýká se to jen prací v domácnosti. Ženy vykonávají povolání a provozují koníčky, jenž byly dříve výhradně doménou mužů. Pilotují letadla, řídí firmy, boxují, hrají fotbal. Někomu se to líbí, další z toho má osypky. Důležitější ale je, co si o tom myslí ti a ty, kterých se to týká. Je žena pro kterou nejlepší dárek pořídíte v obchodě s dílenským náčiním méně ženou než ta, která radostí kolabuje nad novou kabelkou? A je muž méně mužem, pokud dá snad před ligovým zápasem přednost pečení domácího koláče?

Ukázkovým příkladem je pár Vilma a Jan. Vilmě dělba práce v jejich vztahu naprosto vyhovuje: „Nemám problém přivrtat poličku, vyměnit průtokový ohřívač, s technikou jsem nejlepší kamarádka. Můžete ode mne chtít přeinstalovat počítač, naladit novou televizi nebo vyřešit anténní svody na vašem domě. Ovšem nikdo mě nemůže spatřit u sporáku a očekávat, že bych snad uvařila nebo dokonce upekla koláč. Než v kuchyni raději trávím volný čas v dílně, ráda pracuji s dřevem. Naposledy jsem si třeba vyrobila nový stůl pod počítač. Kuchařku vlastním v podobě několika telefonických čísel na pizzerie, čínská bistra a rozvozy jídel a víc mě zajímá sada gola klíčů, než dámská móda. Přesto se necítím být méně ženou, než třeba moje sestra, která s chutí vaří a peče, s nadšením Picassa si maluje obličej a o rodinu se stará jako kvočna. Můj partner zase, s nadsázkou, neumí ani vyměnit žárovku, aniž by si neublížil, ale – a to bez té nadsázky –  když má čas, vyváří úžasné minutky, rád žehlí a když je třeba, přišije i knoflík. Nemyslím si, že by kvůli tomu byl bačkora, jak o něm říkávala jeho předchozí partnerka. O běhu rodiny rozhodujeme společně a pod peřinou rozhodně nejsem tou, která vládne. U nás jen prostě máme role rozdělené tak, jak nám to oběma vyhovuje.“

[[related]]

Jan nezávisle na Vilmě říká: „Moje předchozí partnerka si stále stěžovala, jak je vytížená a jak na nic nemá čas. Když jsme spolu začali žít, automaticky jsem převzal roli, která mi byla bližší: v rámci mých časových možností jsem vařil a staral se o společnou domácnost. Mě to totiž baví a je to pro mě relax. Domníval jsem se, že to snad i ocení. Jenže kamarádky se jí  začaly vysmívat, že má doma bačkoru. Nevím jestli jsem bačkora, když v práci šéfuju pětadvaceti chlapům, rád řídím rychlá auta a hraju třeba obstojně tenis, ale na druhé straně mě přitom těší vaření a domácí práce pro mne nepředstavují povinnost, nýbrž jsou pro mě relax. S mou nynější partnerkou nám to klape. Ji baví to, co já moc nemusím a naopak. Určitě bych zvládl i takové ty vyloženě „mužské“ práce, ale to mě netěší. Pokud to nespadá do ranku Vilmy, raději zaplatím odborníka a než on věc vyřeší, vyzkouším nový zvěřinový recept.“

Pakliže se sejdou partneři, kterým vyhovuje opačná než tradiční dělba na mužské a ženské práce, je gratulace na místě. To ovšem vlastně vždycky, když se sejdou dva, kterým to zkrátka a jednoduše ve vztahu klape. Je ale fakt, že se někdy pár, ve kterém muž „vaří“ a  žena „štípe dříví“ potýká s kritikou okolí, nebo dokonce výsměchem. Otázkou je, zda toho důvodem není někdy třeba i závist. Jak to máte vy?

Foto zdroj: profimedia.cz