Jste nespokojeni? Předci by se vám vysmáli

Nemám čas
„Přátelé, chvátám, chvátám, nemám chvíli klid, já tam, já tam už mněl dávno být,“ úryvek z této písničky by se mohl stát mottem naší doby. Neustále totiž nemáme čas. A to i přesto, že řadu domácích povinností převzaly spotřebiče – z posledních novinek například robotické vysavače. Paradoxně čím méně povinností doma máme, tím méně času nám zbývá. Kde se stala chyba?

Doba na nás vyvíjí stoupající požadavky: musíme mít to či ono, podívat se tam i onam. Dítě musí chodit na kroužky (a rodiče ho tam vozí), v létě se musí stihnout aspoň jedna dovolená, žena musí stihnout kadeřnici, solárium i nehty, muž musí stihnout squash s kolegy. Večer padneme únavou a druhý den jedeme nanovo.

Co na to předci: Máte mnohem více volného času než my. Možná, že pracujete stejně hodin jako my, ale večery máte volnější, nemusíte se celý den lopotit na poli a večer zašívat, látat, spravovat nebo kutit. Nedejte tolik na hodnocení okolí a vězte, že společenskou prestiž získáte i jinak.

Nemám peníze
Neustále potřebujeme na něco peníze. Dítě potřebuje nový mobil, aby se vyrovnalo kamarádům. Příbuzní si pořídili novou LCD televizi a my jim závidíme, kde na to vzali. Letos potřebujeme jet na dovolenou k moři, protože Novákovi jedou také. A nemáme peníze.
Zvykli jsme si na luxus, na to, že chceme mít všechno a hned. Mladá rodina potřebuje nový byt nebo dům zařízený dle nejnovějších trendů, k tomu nejlépe hned dva automobily. A rádi si na to půjčíme. Jenže se tím nebezpečně roztáčí kolo dluhů a půjček.

Co na to předci: Važte si toho, že nemáte hlad. To je až výdobytek druhé poloviny dvacátého století (dobře si pamatujeme jak za první i druhé světové války nebylo kolikrát co jíst). Buďte trpěliví a na novou televizi si nastřádejte, budete si jí lépe vážit.

Mám stres a deprese
Cítíme úzkost a nevíme z čeho, bojíme se a nemáme konkrétně čeho. Trápí nás smutky a deprese, bereme antidepresiva, uchylujeme se k alkoholu, cigaretám nebo drogám. Máme skutečné důvody?
Žijeme v době, kdy rozvrácená rodina není nic ojedinělého. Vztahy jsou narušené a vytrácí se obyčejná lidská úcta a vzájemný respekt. Okolí nás posuzuje zejména podle toho, co máme, nikoli podle toho, jací jsme. Neustále si potřebujeme něco dokazovat a ujišťovat sebe i okolí, že jsme dobří, že se máme dobře a vyděláváme hodně peněz.

Co na to předci: Zažili jsme války, znárodňování, komunistické represe a museli jsme vše zvládnout bez antidepresiv. Snad nám ale tolik nechyběla láska, jako vám. Nevíme, zda bylo silnější a kvalitnější přátelství, ale lidé se častěji scházeli – třeba při práci na poli. Vypněte počítače a jděte ven, zapojte se do smysluplné činnosti, tvořte a pomáhejte.

A co vy měnili byste? Do jaké doby byste se, kdybyste měli stroj času, chtěli podívat. Kdy si myslíte žilo lidem nejlépe?