Poporodní deprese trápí i novopečené tatínky
Donedávna se mělo za to, že za depresivní stavy matek v prvních týdnech po porodu mohou hormonální a biologické změny v těle rodičky. Tatínků si proto nikdo nevšímal, dokud se nezjistilo, že pocity skleslosti a úzkosti pronásledují i je. Dokonce ve stejné míře a stejně často jako ženy.
Zdroj: archiv redakceRozsáhlý průzkum australských vědců zaznamenal příznaky deprese v období prvního roku po narození dítěte u 9,4 procent matek a 9,7 procent otců. Ze statistického hlediska jde o shodné číslo. „To nás překvapilo nejvíce,“ přiznala vedoucí průzkumu Jan Nicholsonová. „Nikdy předtím jsme se tím nezabývali. Podařilo se nám zjistit, že čerství otcové trpí depresí dvakrát častěji než ostatní muži stejného věku a z podobného zázemí.“
Zvýšené riziko poporodní deprese mají mladí jedinci a muži s nižším platem. „Domníváme se, že novopečeným tatínkům by se mělo dostávat stejné podpory ze strany lékařů a mateřských center, jako se dostává matkám,“ míní Nicholsonová. Sama definuje postnatální depresi jako soubor pocitů úzkosti, obavy, stresu, bezvýchodnosti a neschopnosti poradit si s péčí o dítě. V extrémních případech může tento stav vyústit v touhu ublížit sobě i dítěti.
Nejsou to ale jen poporodní emoční stavy, které muži sdílí se ženami. Najdete i nastávající otce, u nichž se vyvinou podobně šílené chutě, jakými trpí jejich těhotné partnerky. Ani ranní nevolnost není u mužů výjimečná. „Moje těhotenství pro mě bylo jako procházka růžovou zahradou,“ vypráví Eva (26). „Neměla jsem pocity na zvracení, necítila jsem se ani unavená, nemazala jsem si nutelu na okurky. Zato můj manžel první trimestr doslova problinkal. Nejdřív jsem myslela, že dostal střevní chřipku, ale špatně se mu dělalo jenom brzy ráno a po zbytek dne mu nic nebylo. Usoudila jsem proto, že si tu ranní nevolnost vybral místo mě.“
Zřejmě vás napadne, že je tento fenomén výsledkem vzrůstající role otce v rodičovských povinnostech. Budoucí tatínkové doprovázejí své partnerky na ultrazvuk, čtou informační brožurky o vývoji dítěte, asistují při porodu a miminka ochotně koupou i přebalují. V případě potřeby jsou v podstatě schopni plnohodnotně zastoupit matku, a tak na sebe vážou i veškeré její emoce. Projekce matčiných pocitů na otce byla ale překvapivě popsána už ve starověku, pozorovali ji také antropologové u domorodých kmenů a ve středověku prý skončilo několik žen na hranici za to, že těhotenské obtíže kouzlem „přesunuly“ na své manžele. Není to tedy nic nového pod sluncem a nejspíš jde jen o emoční napojení muže na pocity partnerky…
