Zpověď milenky: Můj život se ženáčem byly ztracené roky

Myslela jsem si, že mě to nikdy nepotká. Nikdy jsem nepatřila k těm ženám, co šly přes mrtvoly a lovily zadané muže. Když byl chlap ženatý, dávala jsem od něj ruce pryč. Nechtěla jsem mít na svědomí něčí rozpadlou rodinu a nechápala jsem ženské, co si se ženáčem klidně začnou. Až to jednou potkalo i mě.  A já pochopila.

Nenápadný začátek 

Richarda jsem poznala na jedné obchodní schůzce, pracovala jsem v pojišťovně a on byl náš klient. Bylo mi tenkrát dvacet pět let. Pozval mě na kafe, ale já si moc dobře všimla prstýnku a rázně jsem odmítla. Jenže Richard byl zkušený proutník, to mi došlo až později, a začal s tím, že to rozhodně nemyslel jako rande, ale že by si rád v okolí dal kávu a ještě se mnou probral nějaké záležitosti ohledně pojištění. Já se zastyděla, že jsem za jeho pozváním viděla něco jiného a na tu kávu samozřejmě šla.

Nejdřív sex, pak přišla láska

Šel na to chytře a vytáhl ze mě, co mám ráda, a když jsem mu prozradila, že jsem blázen do obrazů, týden na to mi volal, že dostal lístky na výstavu a neví, komu jinému by to měl dát. Nebylo to pozvání na rande, prostě mi dal dva lístky a mně bylo hloupé mu neříct, ať jde se mnou. Takže jsem to vlastně začala já. Po výstavě se šlo na skleničku a Richard rovnou objednal láhev vína s tím, že je to lehké víno, které neopíjí. Jenže mě opilo a skončili jsme u mě v posteli. Druhý den jsem se na sebe nemohla ani podívat. Dohnala mě morální kocovina. Richard byl samozřejmě už pryč, vytratil se ještě před půlnocí. Naštěstí byla sobota, takže jsem nemusela do práce, kde bych se tím zaobírala mnohem víc. Takhle jsem vyrazila s přáteli popít a rozhodla se, že zážitek pustím z hlavy. Jenže druhý den mi volal Richard, že by se rád někdy odpoledne stavil. Jak si mohl myslet, že když bude mít chvilku, může si ke mně odskočit?! Řekla jsem mu, že to celé byl omyl a položila telefon. Vzápětí přišla SMS, ve které psal, že by to chtěl napravit a že mu nejde o sex, chvíli jsem trucovala, ale nakonec se s ním sešla. A to jsem neměla dělat, protože jsem v tom po pár dnech lítala až po uši. Prostě jsem se zamilovala do ženáče.

Žárlila jsem na jeho ženu 

Scházeli jsme se v mém jednopokojovém bytě. Richard rozptýlil moje obavy, že by mě měl jen na to jedno tím, že se mnou vedl dlouhé hovory, popíjeli jsme víno a bavili se o všem možném. Stěžoval si, že s manželkou už to není jako dřív, že s ní je jen kvůli dětem a že s ní už ani nespí. Já mu všechno uvěřila. Dva roky jsme to takhle táhli, ale pak mi to bylo málo. Chtěla jsem s ním být pořád, a ne jen jednou či dvakrát to týdne na několik hodin večer. Ani přes noc nezůstával, protože by to jeho ženě bylo podezřelé. Za ty dva roky jsme spolu byli až do rána jen třikrát. Dvakrát si vymyslel služební cestu a jednou jakože přepsal u kamaráda. Žárlila jsem na jeho ženu, na to, že s ním tráví Vánoce, Silvestra, víkendy, že spolu jezdí na chatu a dovolené. Dokonce jsem jí záviděla, že mu může uklízet, vařit, chystat svačiny do práce a kupovat oblečení. Jednou jsem mu pořídila parádní košili, ale ani jednou jsem ji na něm neviděla. Bylo mi jasné, že ji vyhodil, aby nemusel doma nic vysvětlovat.

Plané sliby o rozvodu 

Já jsem ale musela doma vysvětlovat. Jednou za čas jsem se stavila u mámy a ta na mně poznala, že jsem zamilovaná. Tak jsem jí napovídala, že je svobodný a že ho jednou přivedu na oběd. Ale věděla jsem, že je to nereálné a pomalu mi docházelo, že se to nikdy nezlepší a s bolavým srdcem jsem od něj odešla. Jenže on bojoval, přísahal, že se rozvede, že už s ní nevydrží a že miluje jen mě. Uvěřila jsem mu a baštila mu to dalších pět let! On měl plno řečí, jak už je od ní na odchodu, co mu zase provedla, co řekla, které hned vzápětí omlouval něčím, proč se ještě pořád nehodí, aby zrovna teď odešel.

Udělal si další dítě. Ale ne se mnou 

Jenže co čert nechtěl, jednou v neděli odpoledne jsem se šla projít do parku. A uviděla ho. Jenže nebyl sám. Vedl se za ruku s NÍ. A kolem nich běhaly dvě děti, rodinka jak vystřižená z časopisu. Aby toho nebylo málo, když se ona lehce otočila, všimla jsem si těhotenského břicha. A pak že s ní nespí… došlo mi, že když se nerozvedl doteď, teď už to neudělá. Takže jsem to ukončila. Tentokrát nekompromisně, nechtěla jsem ho vidět, slyšet, jeho telefonní číslo jsem si zablokovala, jako klienta jsem si ho vyměnila s kolegyní. Jen mě mrzí těch ztracených sedm let, které mi už nikdo nevrátí a které jsem mohla využít rozhodně lépe. Teď mám pocit, že mi tikají biologické hodiny, ale na chlapa se zatím nemůžu ani podívat. Možná díky němu přijdu i o možnost založit rodinu. Až teď vidím, jak jsem byla pitomá, uzavřela své vyprávění smutně Soňa.

Co na to říkáš? Chodila jsi někdy se ženatým chlapem? Nebo ženy, co si začnou se zadaným, odsuzuješ? Myslíš, že je snadné rozvést ženatého muže? Napiš nám do diskuze svůj názor. 

Foto: Shutterstock.com