Zpátky do dětství
V televizi dnes říkali, kolik zbývá dní do prázdnin a že se děti můžou začít těšit, protože je to už méně než dva týdny.
Už dávno nejsem dítě, ale stále si pamatuji ten slastný pocit, že končí škola a přede mnou jsou dva měsíce volna. Docela těm dnešním dětem závidím – nezávidím jim to moře volného času, spíš že jedinou jejich starostí je zatím jen škola.
Moc dobře si pamatuji na to, jak rodiče říkali: „Važ si toho, že nemáš žádné starosti.“ nebo „Tvojí jedinou starostí je škola.“ A také si moc dobře pamatuji jakými obličeji jsem to vše komentovala.
Říkáte si někdy, že byste chtěli vrátit čas Já ano. Zrovna nedávno jsem si uvědomila, že před dvaceti lety (DVACETI!!!) jsem prožila nejkrásnější prázdniny u strejdy na Moravě.
Nebo občas mě takhle v pátek přepadne euforický pocit z víkendu a naopak v neděli po Studiu kamarád (dnes se to jmenuje jinak, ale to jaksi neakceptuji), mě přepadne strach z pondělí (písemky, domácí úkoly…)
Pamatuji si, jakoby to bylo včera, jak jsem říkala kamarádce, že od mámy si do nechám mluvit do života tak maximálně do patnácti let. Pak jsem pomalu zvyšovala a zvyšovala a teď tvrdím, že maximálně do čtyřiceti.
Milé dámy, holky a slečny, přiznávám, že mě přepadl stesk po dětství. Stýská se mi po době, kdy jsem nemusela řešit jestli budu mít na nájem a na očkování pro psa, a jestli má nebo nemá moje práce smysl.
Chtěla bych být zase dítě, abych nemusela rozhodnout o tom, zda zavřu svůj obchůdek. Nejraději bych ho zavřela hned, ale slíbila jsem jedné slečně, že tam může v létě brigádničit, a tak mi přijde nefér ho zavřít. Ach jo. Ale při vší upřímnosti, zlaté starosti s obchůdkem oproti písemce z matematiky! To teda jo…
Přeji vám krásné léto, tak krásné, abyste si na něj s láskou (a možná s trochou nostalgie) vzpomněli i za dvacet let.
Vaše Veronika
PS: Je mi třicet, brzo budu bez práce, ale hlavně že mnou největší starostí je, že už nejsem dítě!
PPS: Když ono to bylo tak krásný…
