Žijeme jednodušší život?
Čas od času slyším povzdechy dnešních maminek, kterak nic nestíhají, domácnost ve stadiu rozkladu, později rozjívené nezvladatelné děti a uštvané, unavené a nervózní matky. Jednoduše řečeno – situace na mašli.
Naproti tomu generace našich matek a babiček lomících rukama: „My neměli papírové plenky, automatické pračky, praktická bodýčka na zapínání, sterilizátory, ohřívačky lahví, mikrovlnky….“ A co všechno jsme stíhaly! Zní ta poslední věta, při které se většině dcer dostane náporu na plomby pod tíhou zaťatých zubů vzteky…
Není jejich paměť přece jen krátká a ony taky byly uštvanými laněmi nebo je naše generace přecitlivělá a rozmazlená?
Dřív lidé trávili většinu dne na poli těžkou prací. Přesto ženy pak trávili čas vařením, péčí o děti a domácí zvířata. Jak to stíhaly?
Jejich strava byla skromná, skládala se většinou z brambor, chleba a obilovin. Dnes máme přeplněné ledničky…ale čím? Často je vařená brambora hodnotnější než chemickými konzervanty a barvivy naplněná šunka.
Dnes velká část lidí v práci sedí, pracovat hlavou dnes stále někomu připadá jako báječná flákárna. Doma vaříme jednoduché minutky, dát si můžeme steak se sedmi pepři, smažené hranolky a salát. Jenže stejně nestíháme….
Přestože žijeme zdánlivě jednodušší život než naše maminky a babičky, pojmy jako únava, deprese a chronický únavový syndrom se čím dál více rozšiřují.
Čímto, že tento jednodušší život nás vyčerpává víc než fyzicky náročná práce? Neztrácíme tak trochu chuť do života a radost z něj? Jak vlastně dnes chutná štěstí, víte to někdo?
