ŽENA JE PRÝ HODINU PO SAUNOVÁNÍ NEJKRÁSNĚJŠÍ … JAK JDE DOHROMADY PEELING A SAUNA

Na vojně nás předvolali a zeptali se, kdo umí psát na stroji. Já uměl. Dostal jsem -s mně podobnými- kbelík s vodou a rýžový kartáč a povel kapitána: „Drhnout, za hodinu se přijdu podívat!“ Na tuto scénku jsem si nedávno vzpomněl, když jsem se setkal s nadšeným doporučením drhnout si kůži kuchyňskou solí dokonce i po krátkém prohřátí v saunové prohřívárně a ve víře, že opětovné prohřátí zvýší pocení. O soli je přece obecně známo, že přitahuje vodu, proč ne také na potící se kůži, aby se zesílil odvod vody z těla. Živě jsem si představil horkem rozohněné saunující se dámy, jak jezdí ježatým rýžákem po svém osoleném něžném těle až štiplavý pot stříká a kůže rudne ještě víc. Hlavně, že „víc“ vypotí a tím po saunování ihned „zeštíhlí“.

Kdyby se mě někdo zeptal, zda takto použitá sůl může skutečně vést k zvýšení aktivního pocení pasivním fyzikálněchemickým efektem (vzlínáním vody) a má-li smysl domnívat se, že to zvýší množství potu i při saunování se, odpověděl bych hned, že nikoli. Vrstva soli, jak si ji saunující se sami při peelingu přidávají na povrch kůže, nejenže nevysává více vody z člověka, ale vůbec neovlivní běžný úbytek tělesné hmotnosti pocením (obvykle u žen 440g při tzv. relaxačném saunování se, tj. trojí výměna horka a chladu). Jde-li o představu, že peelingem se dosáhne „lepšího vypocení“ a tedy „zhubnutí“ při peelingu, jsme svědky hlubokého neporozumění. O vzniku a průběhu pocení rozhodují jedině termoregulační děje a množství potu je dáno pevně daným počtem a výkonem potních žlázek. Jistě by to stálo za to, vysvětlit je podrobněji, ale dnešním tématem je peeling při saunování.

Aby si nikdo nemyslel, že při saunovém peelingu jde jen o „lepší vypocení“, zdůrazňuji, že toto jednání daleko více porušuje důležitý přirozený kyselý povrch kůže. Během saunování se dochází k zvýšenému výdaji také kožního mazu, který obsahuje lipidy. Některé jeho složky se totiž vlivem enzymů vždy přítomných bakterií na povrchu kůže mění ve volné mastné kyseliny, které přispívají k fyziologickému kyselému prostředí kůže. To je důležité nejen pro ochranu kůže svým baktericidním účinkem, ale také ji chrání před účinky vlhka, vysýchání a zvláčňuje vlasy. Peeling kůže solí je tedy během saunování nepotřebný a je -jak vidno- i rizikový úkon, který je nutno zejména při saunování, ale zřejmě i v řadě kosmetických postupů odmítnout. Jsou jiné a nepoškozující metody a prostředky.

Soli v různých roztocích se ovšem používá, a to především v kožním lékařství k zevnímu ovlivnění kožních chorob. Známy jsou solné koupele ve spojení s ozářením UV-paprsky, které napodobují přírodní zdroje (tedy koupele v mořské vodě – thalassoterapie) a vedou k ovlivnění kožních projevů např. lupénky (psoriásy). 10% soli obsahují masti, které se používají k stejným účelům. Ví se však, že kuchyňská sůl jako solný roztok ve vyšších koncentracích kůži dráždí, vysušuje, vyvolává zarudnutí a svědění kůže a zánět. Proto její použití vyžaduje přesný postup léčby pod návodem a dohledem lékaře.

Svými názory o peelingu v sauně se netajím, ale ani tím, že sůl při saunování je nad zlato, ale jedině tehdy, když se ve zvýšené míře vyplavuje z tělesných tkání a ulevuje od přebytečné vody v těle. Nemohu ale dále tajit osvědčené vojenské tajemství, tolik let tížilo mé svědomí. Ne že bychom snad drhli podlahu v potu tváře, poslechli jsme mazáky, podlahu jsme polili vodou, špínu setřeli, kapitán ne že byl nadšen, ale usmířen byl. Vždyť to musel dobře vědět, co jsme zač, sám také kdysi uměl psát na stroji. Proč to říkám Někdy není třeba všecko drhnout „od podlahy“, ani kůži ne. K čistotě a kráse z ní vzešlé leckdy stačí jen voda. Jako je tomu při očistě v saunové lázni – voda z horkého potu a ze sprchy rozpustí a splaví špínu, žínka se šupinkami kůže všechno setře a kapitánka sauna je se svými svěřenci nejenže usmířena, dokonce nadšena. Ještě za hodinu zůstanou krásné.

MUDr. Antonín Mikolášek
Nestor saunování v Česku