Zápisky z Tinderu – Medvídek

Zima pokračuje. I v Praze jsme se několikrát dočkali sněhové nadílky, jak zpívá Jarek Nohavica: A v Praze kalamita jak na Sibiři, tři centimetry sněhu a u Muzea čtyři. Únor pomalu končí a s holkami se po dlouhé době domlouváme na mejdan u někoho doma, neb doba covidová nepolevuje a jsme pořád zavření ve svých příbytcích. Navíc Marcela měla narozeniny, takže další důvod se sejít a propařit večer, jak jsme před rokem dělaly normálně a legálně. To se teď sejdeme vlastně ilegálně? Kdy bude konec? Asi už nikdy. Strategie a systém očkování, jak ho nastavila vláda, se táhne jak týden před výplatou. Sice budou naočkovány rizikové skupiny a důchodci, ale ostatní nejdříve v létě, pomyslím si.

Na Tindru mám shodu se sympatickým klukem. Je mu 41, ale působí mladistvě a vesele. Má to i v popisku. Sportovně založený kluk, co by rád potkal sympatickou normální holku. Píše mi první a komunikace po chatu se rozjede takřka hned. Je to běžec a má rád lyžování. Hmmm… Má světlé vlasy, modré oči, vypadá docela vysoký, ač výšku uvedenou nemá a působí tak nějak normálně.

Píše mi každý den a domlouváme se i na osobní schůzce, o kterou mi prioritně jde. Nechci už „ztrácet“ čas dlouhými chaty, ze kterých stejně nepoznám povahu toho druhého a onu jiskru, která sice může přeskočit u chatu, ale bylo by fajn, kdyby přeskočila u f2f setkání.

Nejsem z toho chatu úplně odvázaná, ale opět přesvědčuji sama sebe, že i když nepíše vtipně jako advokát (sakra, nasadil vysoký level) a je to takové obyčejné, nechci zahazovat šanci, která se naskytla. Určitě se s ním sejdu osobně a uvidí se. Trošku mě zaráží, že mi každý den píše dobré ráno a večer zase dobrou noc… K tomu přání na dobrou noc připojuje vždy minimálně tři smajlíky. Klasický usměvavý smajlík, pak kometu a ještě medvídka. Proboha proč? Copak jsem dítě? Nemám z toho úplně nejlepší pocit, ale třeba to bude v pohodě.

První domluvené rande se ruší, měli jsme se sejít v týdnu po práci na procházce a dát cestou kávu. Nakonec se omlouvá, že kolegyně je pozitivní, a tudíž musí zůstat na další směně a vzít to za ní. Tedy dává si šestnáctku. Uf. To mu nezávidím, proběhne mi hlavou. Každopádně tím, že z něj nejsem paf, zklamaná nejsem. Domlouváme se na sobotě. Odpolední procházka na Náplavce. To zní slibně.

V pátek odjíždím na plánovaný holčičí babinec k Marcele. Těším se jak malá holka. Budeme drbat, popíjet a možná v pozdějších hodinách tančit na Daru a další hity z YouTube. 🙂 Probíráme taky moje zítřejší rande. Říkám holkám: nesmím se moc picnout, neb zítra po obědě frčím do centra, tak ať jsem svěží a nějak vypadající. Prý budu v pohodě, po flámu vtipná, a to musí stačit. Smějeme se celý večer a mejdan pokračuje i druhý den v poledne. Vždyť jsme se neviděly pohromadě dlouho a je pořád co probírat. Krotím se a dávám si k obědu jen jednu dvojku. Přeci jen, táhnout ze mě víno nemusí.

Po půl třetí se zvedám a jdu na tramvaj. Z Vršovic na Náplavku je to, co by kamenem dohodil. Akorát, že sedám na jinou tramvaj a místo na Palačák jedu na Pavlák a Karlák. Tam vysedám a metelím už pěšky k soše na Palačáku, kde máme sraz. Stíhám v pohodě, chodím totiž hodně rychle a moje tempo stíhá akorát můj šéf, který chodí jako tryskomyš a celkově je hbitý a na rozdíl ode mě zcela štíhlý a bez tuku. Medvídek stojí u sochy v neonově zářící bundě. Je vidět zdálky a bohužel už zdálky vidím, že není moc vysoký. Fotky klamou. Je nastejno jako já. Přivítáme se a jdeme rovnou na Náplavku podle plánu. Povídáme o práci a covidu. Diví se, že jedu z party… To mám sedět pořád doma? Poznamená něco v tom smyslu, že je mu to jedno, ale mohl nás klidně někdo nahlásit. Ty vado, co je to za týpka, probíhá mi v hlavě. Do toho extrémně kritizuje svojí ex, výchovu jejich dcery a dokonce popisuje, jak probíhalo jejich odloučení… Na první rande ideální téma. Přicházíme ke stánku s kávou, kde si okamžitě stoupám do fronty, abych si koupila své oblíbené cappuccino. On kávu nechce, neb ji nepije a nepotřebuje. Takové řeči mám nejradši. Ve frontě stihnu napsat holkám, že rande je o ničem a brzy budu zpátky na mejdanu.

Jdeme dál podél Vltavy a hlavou už mi probíhá jen to, jak se z toho vyvléct a směřovat to k jakékoliv tramvaji jedoucí směr Vršovice. Jdeme k Národnímu divadlu a pak už to stáčíme směrem ke Karláku. Chlubí se také bytem, který má na Barrandově a je velký a koupil ho výhodně. Tak určitě. Já se taky chlubím bytem v Uhříněvsi, ale nevím, zda ho to zajímá. Terasa v Uhříněvsi je oproti 4kk, kde může jezdit na koloběžce a má výhled na Prahu, vlastně nezajímavá. Dojdeme zpátky k Výtoni a naštěstí mi jede hned tramvaj. Mezitím mu stihnu pochválit jeho neonovou bundu. Vysvětluje mi, že byla drahá a je to speciální značka na hory. V podstatě je to jediná věc, která mě na něm zaujala. Jeho neonka na hory by se šikla i mně. Loučíme se, rychle naskakuji do tramvaje a těším se, až budu zase s holkama. Nepovedené rande, ale zřejmě z obou stran. Večer už mi medvídek na dobrou noc nepřijde.

Zajímá tě, jak Zuzky dobrodružství na Tinderu pokračovalo? Příští týden se můžeš těšit na další kapitolu… A první část si můžeš přečíst tady.