Zápisky z Tinderu – horal a samotář

Horal a samotář

Ve třiceti sedmi letech jsem na Tinderu. Hustý. Leden je divný měsíc. Člověk si uvědomí, že je zase o rok starší a rekapituluje… někdo už na Silvestra a někdo o den později na Nový rok. Navíc je zima a brzy tma… Přijedu od našich po Covid Vánocích a po cca desáté uzavírám kapitolu „muzikant“. Naliju si dvě deci červeného a volám Renatě, své blízké kamarádce, abych to s ní probrala a ujistila se, že Tinder bude skvělá volba a určitě mi to přinese nejen spoustu skvělých zážitků, ale taky chlapa, kterého přece už tak dlouho hledám, potřebuju a zasloužím si.

Pár dní nato zakládám profil a Marcela, druhá kámoška z naší „trojky“ mě ubezpečuje, že je to super idea, protože je druhá vlna koronáče a všichni večer visí na sociálních sítích a seznamkách. Vybírám fotky. Proč jsem na každé se skleničkou prosecca? Chceš přece sporťáka a parťáka na hory, který s tebou vyrazí na Sněžku i Lysou. Ale zároveň musí být trochu extrovert jako já. Já jsem totiž kombinace sportovní nadšenec a zároveň kavárenský povaleč. Vždyť je to normální. Člověk jde rád do baru a druhý den do toho hodí sportovní aktivitu. Kombinace obojího je ideál. Profil mám hotový, teď už budu jen rozdávat lajky a očekávat shody s protějškem. Na placenou verzi kašlu, protože přeci nepotřebuju vidět, kdo všechno mi dal lajk, když já lajkuju ty chlapy, co se líbí mně, a nedává smysl vidět ostatní, když o ně nestojím…

S prvním lajknutým mám shodu. Paráda. To to půjde jako po másle. Vždycky, když se pro něco rozhodnu, snažím se z toho získat maximum a prvotní nadšení zná asi každý. V tu chvíli jsem netušila, že to velké nadšení za pár měsíců vyprchá.

Jmenuje se Dušan a je o něco starší než já a skoro všechny fotky má z hor. Jupí… Horal! To jsem přece chtěla. Začneme si psát a zjišťuji, že bydlí kousek od Uhříněvsi a má opravdu rád turistiku, pravidelně chodí po horách sám a taky s partičkou, kterou poznal přes FB skupinu. Zřejmě horalovéforever! Taky má rád běh, otužování – to je teď trend, pomyslím si, ale ubezpečuje mě, že on skočí do vody kdykoliv, kdy na to má chuť a rozhodně se u toho nemusí fotit jako jiní „experti“ na Instagramu. Z fotek jde vidět, že není narcis, který by si každý den musel udělat selfíčko nebo polonahé foto v zrcadle v koupelně. Dokonce se k tomu tématu dostáváme a máme na to stejný názor. Vypadá to, že je úplně normální. Nemá moc vlasů, ale je vysoký (hurá) a má hezké oči a sportovní postavu. Hmmm…

Pracuje ve speciální prodejně, která se zaměřuje na sportovní běžeckou obuv a taky hadry. Hned si pomyslím, že je to fajn práce, která tak trochu souvisí s jeho koníčky. To je přeci sen každého, když je práce i koníčkem. V podstatě to mám taky tak, protože jsem vždycky chtěla dělat marketing a eventy.

Taky má blízko Hostivařskou přehradu, kam chodí nejen běhat, ale jen tak se projít a občas do ní skočí se zchladit… to zní slibně, tam bychom mohli na první rande, hned mi naskočí procházka při západu slunce… Hostík mám ráda. Chodím tam na chůzi a taky si skočím do vody, ale v létě, když jsou třicítky.

Navrhuje přesměrovat konverzaci na WhatsApp, protože na Tinderu v podstatě není, na rande byl jednou někdy před 4 měsíci a od té doby nic. Vyměníme si čísla. To je dobré znamení. Minimálně myslí vážně osobní schůzku. Po další konverzaci zjišťuji, že je tak trochu samotář a je na samotu dost zvyklý. Zamilovaný byl jednou před sto lety a od té doby ani ťuk. Je citově vyprahlý. Moje nadšení ale neopadává, protože my dva si určitě sedneme a v hlavě se mi rojí představa o tom, jak vyrážíme příští víkend na Milešovku. Výšlap ve sněhu bude parádní. Vezmu si toho novýho kulicha. (Pozn. hláška muzikanta – líbí se mi vaše ženské uvažování vidět realitu jinak.)

Domlouváme se na setkání, které v těžké době covidové proběhne venku, ale zahřejeme se určitě svařákem a procházkou. Navíc mě hřeje mládí a nadšení z nového dobrodružství. Co si obleču? Postava zkraje ledna není ideální notabene po čtrnáctidenní karanténě. Naštěstí fakt mrzne. Moje černá zimní bunda, která mi už leze krkem, protože ji tahám pořád, je náhle nelepší kousek v mé šatní skříni.

Den před osobním setkáním se omlouvá, protože mu zítra přijede kámoška z Moravy, které se musí ten den věnovat a poskytnout jí azyl. Jestli to je pravda, nebo není, nevím, ale v tu chvíli tomu ještě věřím. Jsem nad věcí, protože se jistě uvidíme jindy, a to samé píše i on, že určitě brzy najdeme jiný vhodný termín. Pak si píšeme ještě celý večer o vztazích, bydlení, horách atd. Vše se zdá být v pohodě až na to, že je to poslední chat, který mezi sebou máme. On se další ani jiný den neozve a já taky ne, protože kdyby měl zájem, vymyslel by přeci náhradní rande. Ajaj, první zkušenost, a ne zrovna pozitivní, ale to nevadí, člověk musí vydržet a věřit. Jsem tu krátce. Stejnak byl samotář a spíš introvert. To by nefungovalo.

Zajímá tě, jak Zuzky dobrodružství na Tinderu pokračovalo? Příští týden se můžeš těšit na další kapitolu…