Zajděte do kina: Síla srdce
Působivě autentická rekonstrukce vražedného únosu amerického novináře Daniela Pearla skládá hold talentu Angeliny Jolie, síle Marianny Pearl a víře v toleranci a porozumění.
Navzdory poněkud melodramatickému názvu nebo traileru, který takřka láká na love story, i navzdory hvězdné Angelině Jolie a studiu Paramount v titulcích, Síla srdce není klasické hollywoodské drama plné sentimentu a okázalého hrdinství. Ostatně britský režisér Micheal Winterbottom už několikrát ukázal, že něco takového by snad ani nesvedl.
Na tvůrce sugestivního dokumentu Cesta na Guantanamo o nelidských omylech americké protiteroristické politiky (nebo popisu strastí pákistánských uprchlíků Na tomto světě nebo hrůz balkánské války ve Vítejte v Sarajevu), je příběh několika týdnů roku 2002, v nichž manželka reportéra Wall Street Journalu Daniela Pearla marně čekala na jeho vysvobození z rukou únosců, překvapivě málo politický. I tady ale kamera doprovází pohled trpících lidí. A samozřejmě taky zůstal základní rys Winterbottomova zajímavého režijního stylu – dokumentární přístup.
Syrová kamera vrhá bez zdržování do děje a čas zbytečně neztrácí ani rychlý střih. Únos Pearla se odehraje hned zkraje, tohle rázně nastolené tempo později trochu zpomalí detaily nepřehledného labyrintu policejního vyšetřování Palestinců, kteří evidentně nemají svou zemi tak pevně v rukou, jak by chtěli, a Američanů, kteří v Pákistánu evidentně nemají tak silnou pozici, jak by chtěli. Winterbottom v době Pearlova únosu zrovna točil v Pákistánu film Na tomto světě a se Sílou srdce se do této země vrátil. Její chaos a odlišnost oživuje s působivou autenticitou, podobně jako pocit hrozby a nejistoty. A tím se do dramatu dostává taky autentické psychické vypětí, které se z neradostného příběhu může přenést i před plátno.
Všechno tohle je ale nakonec jenom skvělá kulisa k mocnému představení Angeliny Jolie. Role francouzské novinářky, milující manželky a nastávající matky Marianne Pearl dává zapomenout na bulvární balast, který zakrývá, jak dobrá Jolie dokáže být herečka a jak moc má její charitativní světová činnost blízko k tématu filmu. Hlavně díky Angelině může mít film v názvu srdce, protože ona mu dodává lidskost a emoce, ač se s nimi někdy dostane až na hranici melodramatického kýče.
Rekonstrukce oněch týdnů je natolik skutečná, že vyvolává zájem a napětí, i když už dopředu víme, jak všechno dopadne, protože Pearlův únos a především poprava natočená na video se dostala do zpráv i tady. Film je moc senzitivní, slušný a důstojný na to, aby onu smutně proslulou brutální exekuci ukázal, ostatně záběry na tváře těch, kteří záznam sledují, stačí. Důstojná nepřestává být ani Marianne, neuvěřitelně silná, ale díky Jolie stále reálná žena, která si i v nejsmutnějších chvílích uchovává zdravý rozum a nedovolí, aby jí soudnost zatemnila nenávist, jako se to stalo vrahům jejího manžela. Logicky to je ona, kdo sděluje krátké ale silné poselství svého příběhu, v závěrečném televizím interview, které reportér pojímá jako hyenistickou senzaci. Marianne hlásá toleranci a sílu komunikace, v níž věřil její manžel a kterou taky propaguje nadace Daniela Pearla, kterou po jeho smrti založila.
Film adaptovaný Johnem Orloffem (což je muž, který má s převodem vzpomínek do filmu doporučující zkušenosti z Bratrstva neohrožených) podle Marianniny knihy, dostupné teď i u nás, proto není jenom pseudodokumentárním připomínáním jedné tragédie. Síla srdce nabízí i úvahu o střetu zodpovědnosti a nezodpovědnosti, tolerance a nenávisti, příběh smutku i naděje.
A Mighty Heart, USA 2007, 100 minut. Režie Michael Winterbottom, hrají Angelina Jolie, Dan Futterman, Archie Panjabi, Irfan Khan, Will Patton. Premiéra 18. 10. 2007.
foto: Bontonfilm
