Za gigolem na kraj světa

Jessica má slzy na krajíčku. Dovolená je u konce, zítra musí na letiště. Svého milence uvidí zase až za rok. „Je to moc těžké, udržovat vztah na takovou dálku,“ přiznává. „Věřím ale v sílu lásky – až se sem příští rok vrátím, Juan tady bude zase jenom pro mě.“ Jessica má doma v Británii manžela, který o Juanovi nic netuší a nesmí se to dozvědět. Nejspíš by žárlil, přestože s Jessikou už léta intimně nežije. Nevyjde si s ní zatancovat, nepozve ji na večeři, natož aby se s ní romanticky promenádoval po ztichlé pláži. Sex už je mezi nimi zřejmě pohřben navěky.

„Ze vzpomínek na Juana žiju celý rok,“ říká po uši zamilovaná Jessica. „Vědomí, že mám na druhé straně světa tak sladkého milence, mě hřeje u srdce, ať jsem doma, v práci nebo běhám po úřadech. Život je příjemnější, i když se svým miláčkem nemůžu být častěji.“ Kamkoli s Juanem vyrazí, placení je vždy na ní. Bere to jako samozřejmost, mladý Dominikánec je pro ni chudým princem, kterého bude ráda opatrovat. Sem tam mu koupí nové oblečení, sem tam mu podstrčí bankovku na přilepšenou. Proč by na svém milenci šetřila, když mu může dopřát?

Jessica ovšem neví (nebo to nechce vědět), že po jejím odjezdu přibude do hotelu spolu s novým turnusem i další Juanova bohatá milenka, která se stejně jako ona sama celý rok třese na to, až se s mladíkem svalí na hotelovou postel. A potom přijede další a pak další… až skončí sezóna, a Juan se vrátí domů ke své manželce a dítěti. „V podstatě každý kluk, co tady pracuje v hotelech, má několik stálých milenek, které se sem každoročně vracejí,“ vysvětluje mladý muž lámanou angličtinou. „Je to skoro součástí práce. Jinak bychom se neuživili.“

Život v Dominikánské republice není jednoduchý. Místo pokojského nebo číšníka v turistické zóně, ač je mnohdy spojeno s profesí gigola, je tady práce snů. Přesto Juanova rodina nežije v luxusu, ale v prostém bytě o dvou místnostech. Jeho manželka o stálých milenkách ze zámoří samozřejmě ví. „Je to jeho práce. Vím, že má sex s jinými ženami, ale kdyby to nedělal, nemohli bychom si nic dovolit. Takhle aspoň můžu dopřát dítěti pořádné jídlo a oblečení,“ vysvětluje.

Postarším dámám z vyspělých zemí nakonec nejde o pouhé sexuální potěšení. Propadají iluzi romantické lásky na dálku, prožívají dívčí zamilovanost a chtějí věřit tomu, že je jejich láska opětovaná. Dominikánští gigolové v nich tuto víru přiživují, aby mohli žít v trochu lepších podmínkách, než žili jejich rodiče. Je to vlastně jenom hra, jejíž aktéři se neustále mění, ale pravidla zůstávají stejná…