Vztahy: Dítě jako spása

Ještě před narozením dítěte jste si možná nepřestavovali harmonickou rodinu, jejíž rodinné štěstí a pohodu bude dítě jen násobit. Partneři se často domnívají, že s příchodem novorozeněte se zlepší a utuží i jejich partnerský vztah. Někteří jdou dokonce ještě dále a spoléhají na to, že nevyřešené neshody a rozpory náhle zmizí, když si spolu partneři pořídí potomka. Zvláště ženy intenzivně očekávají větší jednotnost ve vztahu a posílení vazeb mezi partnery.

Přistupujeme-li k rodičovství s představami, že může mít dítě na náš partnerský vztah tak velký a pozitivní vliv, dopouštíme se často omylu. Představa, že děti mají zázračnou moc učinit náš vztah kvalitnějším a pevnějším, pokud jsme doposud řešili samé konflikty, vychází z předpokladu, že děti zásadně přispívají k intenzivní a trvalé lásce mezi rodiči. Bohužel stejně mylná je také myšlenka, že nám narození dítěte a společné podílení se na jeho výchově, pomůže lépe zvládnout partnerskou krizi.

Ačkoliv mohou existovat případy, kdy se skutečně po narození dítěte partnerský vztah zlepší, vždy na tom mají podíl především partneři samotní. Pocítili odpovědnost vůči malému tvorovi, který se objevil v jejich životě, a pokusili se vnést do vztahu větší harmonii. Stejně tak jen partneři samotní jsou tvůrci svého vztahu a jen na jejich chování a přístupu k sobě navzájem záleží, jaké prostředí svým dětem vytvoří.

Spoléhat se na děti, že náhle do partnerského života vnesou radost, pohodu a pocit společné odpovědnost vede rodiče často k přístupu, který děti staví do role prostředníka mezi rodiči. Dítě není vnímáno jako autonomní bytost, které rodiče vytváří podmínky pro tělesné a duševní blaho, ale spíše jako nástroj prostřednictvím kterého si rodiče navzájem demonstrují své postoje a odlišné názory.

Nevyjasněné konflikty se pak znovu a znovu objevují v každodenním životě v situacích, kdy mají rodiče odlišný názor. Podle otce by se dítě mělo věnovat více sportovním aktivitám, podle matky astmatik nemůže vykonávat všechny aktivity jako ostatní děti. Otec a matka mají spor, který řeší před dětmi a dokonce od dětí žádají, aby potvrdili názor jednoho z nich, nebo se za jednoho rodiče postavili…

Přestože každé dítě je po narození svébytnou bytostí, která má právo se vyvíjet v prostředí nenarušujícím její rozvoj, někteří rodiče mají ve vztahu ke svým dětem tendenci aplikovat svá přání a touhy. Problematické je to především v situaci, kdy má každý z rodičů odlišné představy a dítě se tak ocitá uprostřed minového pole konfliktních rodičů. Každý z rodičů uplatňuje jiné představy, dítě se stává svědkem rodičovských hádek nebo je postaveno do role prostředníka.

Děti samozřejmě nemohou harmonizovat nebo dokonce zachraňovat manželství. Dítě a jeho výchova by mělo být nedotčeno partnerskými neshodami rodičů, ať už se týkají čehokoliv včetně rozdílných názorů na přístup k vychovávání dítěte. Rodiče si to často neuvědomují ale konflikty, do kterých jsou děti nepřímo také vtaženy, jim působí velký stres. Konflikty rodičů představují pro jejich děti nezvládnutelnou situaci, kdy se mají rozhodovat, na kterou stranu se přidají.

V tomto směru není rozhodující, kolik je vašemu potomkovi let. Hádky a nevyřešené spory rodičů zatěžují jejich děti v každém věku. Navíc pokud jsou ještě malé, nemohou často pochopit důvod konfliktu a za příčinu rodičovských hádek pak podvědomě často považují sami sebe. I proto děti vyrůstající v konfliktní atmosféře neustálého řešení sporů mezi rodiči mají někdy problémy i dlouho poté, co již dětmi být přestaly. Skryté frustrace, sebeobviňování a snížené sebevědomí pak řeší společně s psychology či psychoterapeuty.

Rodičovství je vždy náročným úkolem, paradoxně tak tedy dochází po narození dítěte k možnému nárůstu konfliktů mezi partnery. Očekávali, že vše bude lepší, že jim malé dítě v jejich životě přinese partnerskou blízkost a upevnění vtahů. Místo toho je tu náhle nový zdroj konfliktů, výchova dítěte a přístup k němu. Partneři by měli v zájmu spokojeného svých dětí minimalizovat spory, do kterých jsou děti přímo či nepřímo vtahováni a sami si ujasnit své rozdílné názory. Vůči dětem by pak měli vystupovat jednotně – přestože je to často kvůli odlišným vlastním zkušenostem s výchovou a odlišnému prostředí, ze kterého partneři pochází, velmi nesnadné.