Vysvědčení, letní lásky, pohoda a kamarádi. Prázdniny jsou tady.

Koncem června si vždycky vzpomenu i na své poslední školní dny, ač je to už nějaký pátek. Pamatuji se, že to byl jeden z mála dní, kdy jsem s chutí vyskočila z postele. Poletovala jsem po bytě v noční košilce, falešně si prozpěvovala nejnovější šlágry spolu s rádiem a přiváděla tím svého bratra k šílenství. Nemohl mě rozházet, ani když po mě metal celou sérií polštářů. Pečlivě jsem se v koupelně učesala a zavalila se oblakem vůně značky Impuls. Oblečení jsem měla vybrané a vyzkoušené z předchozího večera, a tak jsem byla připravená raz dva. Do školy jsem se vydala s tehdy módním umělohmotným červeným košíkem, v němž byly pouze desky na vysvědčení a nezbytná kytka pro „soušku učitelku“.

Ten den jsem vyšla vždycky s předstihem. Jindy jsem se úprkem řítila přes trávu přímo ke škole, často i zkratkou, tedy vchodem pro učitele, abych vůbec stihla zvonění. Ne tak o vysvědčení. To jsem si vždycky vykračovala v letních šatech  jako dáma a zhluboka nasávala omamnou vůni keřů lemujících cestu. Dodnes mi ta vůně evokuje právě začínající prázdniny. Jen z těch keřů už jsou skoro stromy…

článek

Ve škole jsme se zdrželi nejkratší nutnou dobu a pak… Bylo to tu! Nejkrásnější dva měsíce v roce. Dva měsíce, na které jsem se tolik těšila. Jako mladší zejména na blbosti, výlety, tábor a dovolenou s rodiči. Jako puberťačka na dobrodružství a hlavně na tu pravou letní lásku, kterou jsem hodlala potkat na táboře nebo na vandru.

Poslední den školy byl úžasný v tom, že škola už skončila, ale z prázdninových měsíců přesto neubyl ještě ani kousek. Mohla jsem snít, což jsem také náruživě činila. Každý rok jsem ze školy zamířila rovnou do knihovny, kde jsem si užívala mezi knížkami. Domů jsem si odnesla plnou náruč dívčích románků, ideální četbu na prázdniny.

Od rodičů jsme dostali polárkový dort a nějakou tu korunu k tomu. Peníze obvykle padly na vitacity, čokolády a zmrzliny. A léto mohlo začít. První prázdninový večer jsme se, my děti z celého domu, vždycky scházely na zábradlí před ním. Sešli jsme se opravdu všichni, i ti, kteří jinak byli na intru, a povídali jsme si dlouho do noci. No, povídali… To není úplně přesné. Výbuchy smíchu kolikrát museli krotit dospělí z oken. Když už nás zahnali domů, vyvalili jsme se z oken my a naivně si mysleli, že naše štěbetání z patra do patra a z okna na balkon nikdo neslyší. Bylo nám fajn, neměli jsme jiné starosti, než jestli budou právě tyhle prázdniny nejlepší v našem životě.

BTW, byla jsem pěkná šprtka. Měla jsem pořád nechutně dobrý vysvědčení. A co vy? Jaké jste nosili domů vysvědčení? A na co z prázdnin vzpomínáte nejvíce?