Věřím si: Odešla jsem od násilníka

Většina lidí nedokáže pochopit, proč je tak těžké odejít ze vztahu, který nás ničí. Až do chvíle, než se sami v takové situaci ocitnou. Pocit zodpovědnosti, nebo studu a strachu, či nevíra v sebe sama, to všechno nás může držet na místě, které nás dusí a stresuje. Zuzana „potřebovala“ paradoxně ještě větší krizi, aby si uvědomila vážnost své situace.

„Bohužel, impulzem pro mě byla až autonehoda, kterou jsem způsobila. Na vině byl můj věčný stres a strach z partnera. Najednou to bylo jasné, jako kdybych dostala osudovou facku. V té chvíli jsem si uvědomila, že ho musím opustit, protože takhle to dál nejde. Začátky byly těžké, ale sílu a odvahu mi dodával můj syn. Naprosto nejtěžší bylo dostat se k tomu rozhodnutí a od něj pak k jeho uskutečnění. To je ta nejtěžší část – vše, co přijde potom vám najednou připadá v pořádku.“

„Tato negativní zkušenost mě ale rozhodně naučila žít v přítomnosti a zbytečně se nešťourat v minulosti. Všem ženám mohu jen doporučit, aby spoléhaly samy na sebe. Vše spočívá jen v našich vlastních rozhodnutích. Já jsem se naučila mít ráda samu sebe takovou, jaká jsem – všechny své prohry a chyby beru jako výzvy, které mi ukazují další směr. Jsem zase cílevědomá, sebevědomá a taky moc šťastná.“

Pokud chcete podpořit Zuzanu a její příběh, hlasujte pro ni v soutěži na www.verimsi.cz

[[related]]