Velikonoce, jak je možná neznáš aneb Tradice u nás i ve světě

Velikonoční zajíček a ti druzí…

Tradice hledání vajíček a dalších velikonočních sladkostí je populární především v anglosaských zemích. Málokdo ale ví, že tento zvyk má své kořeny i u nás, a to takové, které sahají až do 16. století.  Děti tenkrát věřily, že jim dárečky na poli či na zahradách schovávají zvířátka. Na Olomoucku je přinášela pámbíčkova slepička, ve Slezsku to byl skřivánek a v oblasti Berounska liška. V dalších krajích se děti těšily též na čápa, kukačku, jeřába nebo bažanta.

Až později se začalo tradovat, že velikonoční vajíčka, sladkosti a dárečky dětem přináší dnes tak populární zajíček. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1678 z oblasti Alsaska, odkud se zaječí kult rychle rozšířil po celém světě. V českých zemích se objevil na konci 19. století díky povídce Kraslice od Krištofa Šmída.

„Ale,“ pravila Martina sestřička, „slepice ovšem nesnášejí tak krásných vajec. Já dokonce myslím, že snesl je zajíček, který vyskočil z jalovce a utekl, když jsem tam chtěla hnízdečko dělati.“ A všechny děti se smály a pravily žertem: „Zajíc snáší pestrá vejce.“ Žert tento zachoval se v mnohých krajinách až po naše doby. (Krištof Šmíd, Kraslice)

Oslava příchodu jara

Zajíc patří k symbolice jara už od dob pohanských oslav. Byl považován za symbol nového života. V germánské mytologii byl spojován s Holdou, bohyní země, a v mnoha pramenech je vyobrazován i s bohyní jara Ostarou. Od jejího jména jsou také odvozena slova Ostern nebo Easter, což je německý, respektive anglický výraz pro Velikonoce. Tato bohyně měla na starost příchod jara, slunce a květin a také mláďat zvířecích i lidských.

Právě s ní je spojena i jedna z pověstí o zrodu zajíčka snášejícího vejce. Ostara se jednou zapomněla a probudila jaro o něco později. A když přišla na zem, našla skoro umrzlého ptáčka. Ujala se ho, uzdravila ho a udělala z něj svého společníka. Ne vždy jí ovšem stačil, byl přece jen malinký, a protože měl křídla poničená od mrazu, nedokázal tak rychle létat. Tak ho bohyně proměnila v zajíce a jako dar a vzpomínku na jeho někdejší podobu mu nechala schopnost snášet vajíčka.

Malovaná vejce a pomlázka

K Velikonocům neodmyslitelně patří malování vajíček, a je úplně jedno, jestli se vrhneš na malování voskem, ubrouskovou technikou, nebo vejce jen obarvíš či použiješ některé z dostupných smršťovaček, které udělají všechnu práci za tebe. Vajíčka pro koledníky prostě musíš mít a co víc, skvěle zabavíš své ratolesti, aby se při čekání na koledu nenudily. Pro kluky je nezbytnou nutností také pomlázka. Zkus je letos vytáhnout do přírody a pomlázku si upleťte sami z vrbových proutků. Užijete si spoustu legrace a můžeš si být jistá, že na takové svátky děti budou ještě dlouho vzpomínat. A jak ozvláštnit samotné Velikonoční pondělí? Třeba hrou…

Připrav dětem hravé Velikonoce

Zahraj si letos na zajíčka i u vás a vyzkoušej tuto jemnou tradici. Vajíčkobraní si můžete užít doslova kdekoliv: venku na zahradě, v parku, v lese, ale jde to i doma nebo ve městě. Existuje spousta možností, jak celou hru připravit. Záleží na počtu dětí a také na jejich věku. Vždy jde o hledání a nacházení, o hru na schovávanou, kterou děti tak milují. Neboj se toho a buď kreativní, právě ty své děti znáš nejlépe a víš, co je pobaví a udělá jim radost. V nejjednodušší variantě jen schováš malé dárečky a děti je pak ve vymezeném prostoru hledají. Pokud chceš zážitek z dobrodružství prohloubit, vytvoř kartičky se zašifrovanými nápovědami, kde vajíčka a další drobnosti hledat.  A jaké poklady dětem schovat? Kromě tradičních kraslic děti určitě potěší sladkosti – bonbony anebo čokoláda, která k Velikonocům neodmyslitelně patří. Na závěr schovávačky tak mohou na děti vykouknout protáhlá ouška v podobě velkého čokoládového zajíce.

A jak slavíte Velikonoce nejraději u vás doma? Hrajete hry, vymýšlíte pro koledníky zábavu, nebo prostě jen předáte výslužku a nic víc? Napiš nám do diskuze, těšíme se na příspěvky.

Foto: Shutterstock.com