Vánoce
Dnes budu psát o Vánocích. Dlouho jsem to oddalovala, leč advent je v plném proudu a do Štědrého dne moc času nezbývá. Vám, kteří tyto svátky milujete a ctíte, se moc omlouvám, protože se vás možná nemile dotknu.
Tak tedy – nemám ráda Vánoce! Je to pro mě ta nejhorší doba v roce (to už i ten březen je mi milejší – a to se platí daně!).
Vánoce vnímám jako obrovský chaos, který mě netěší – obchody plné nervózních lidí, blikající výlohy plné kýčů, televize nadupaná reklamou na to jak se výhodně zadlužit, když chceme blízkým udělat radost apod.
Je mi z toho smutno a stýská se mi po době, kdy úderem prvního prosince jsem se začala bláznivě těšit na Ježíška, stromeček, cukroví, pohádky a babičku.
Babička měla tři děti – tátu, tetu Andulku a strejdu Lexu. Strejda bydlel na vesnici, takže za ním babička jezdila až na Boží hod. A my zbývající jsme si babičku střídavě brali k sobě, jeden rok u nás, další u tety, u nás, u tety… A strašně jsme záviděli té partě, která babičku vyfasovala. Babička se narodila dvacátého čtvrtého prosince, takže to byla taková naše Ježíška!
Samozřejmě, k Vánocům patřilo i to, že se naši těsně před štědrovečerní večeří pohádali. Ale pak, jakoby mávnutím kouzelného proutku, zavládla nádherná atmosféra, plná lásky a blízkosti.
Úplně nejvíc si pamatuji, jak jsem se na Štědrý den probudila v peřinách, které nikdy v roce nevoněly tak krásně jako ten den. A taky si pamatuji, jak jsem se probudila na Boží hod a bylo mi hrozně líto, že zase až za rok.
Tak co se stalo Proč úderem prvního prosince mám knedlík v krku a nejraději bych nebyla Stýská se mi po babičce, stýská se mi po čase, kdy jsme s moji sestrou byly kamarádky a je mi líto, že už nejsem dítě.
Rozhodla jsem se, že letos o Vánocích budu úplně sama. Potřebuji si srovnat v hlavě spoustu věcí a buďto to dopadne tak, že to bude hrozný a já příští rok pojedu pokorně domů k rodičům a ke stromečku anebo na vlastní kůži poznám, že lze Vánoce ignorovat.
Přesto všechno doufám, že se jednou, úderem prvního prosince začnu těšit!
Tak milé dámy, holky a slečny, od příště budu veselá a vtipná – toto se mi stává maximálně jednou do roka! Přeji vám veselé Vánoce!
Vaše Verča
PS: Doufám, že můj pes Frída a kotě Artur věří na Ježíška, protože jinak jsem ten stromeček strojila zbytečně.
PPS: Mimochodem – a kam na silvestra
