Femina.cz > Vše o celebritách > Úspěšné ženy: Lucie Seifertová

Úspěšné ženy: Lucie Seifertová

V seriálu o úspěšných ženách, které si dokázaly prosadit svou myšlenku a šly si zdárně za svým cílem, vám jako první představíme ilustrátorku, spisovatelku a majitelku vydavatelství knih Lucii Seifetovou.

Celá galerie 1 Zdroj: archiv redakce

Ilustrátorka Lucie Seifertová vystudovala malbu na Akademii výtvarných umění, stala se ze ní spisovatelka a vlastní vydavatelství s manželem – muzikantem Petrem Prchalem vystupujícím jako Pancho, který ji přemluvil, aby knihy vydávali sami. Již od počátku se věnovala dětské ilustraci, která ji přes dětské časopisy zavedla až k vlastním knihám jako je její Tajemná Praha či mnohokrát oceněné leporelo o českých dějinách Dějiny udatného českého národa.

V současné době putuje leporelo po Spojených státech, knihy Lucie Seifertové se překládají do mnoha cizích jazyků a setkávají se s úspěchem i v zahraničí, autorka ale neúnavně pracuje dál. Například také na animovaném seriálu či knize o světových dějinách…

Dějiny českého udatného národa v anglickém překladu jako History of the brave Czech Nation ve svém obřím vyhotovení by měly nyní být na cestě po USA. S jakým úspěchem se obří dějiny setkaly?

Američané z nich jsou nadšení tak, jak to snad umí jen Američané. To, že ocení velké proporce knihy, jsem věděla. Překvapilo mě, že se smějí vtipům a zajímá je i naše historie.

Na stránkách českého rozhlasu v části věnované dětem vzniká také komiks o českých panovnících, pověstech a nadpřirozených bytostech.

Je toho tolik zajímavého, co se nevešlo do Dějin udatného českého národa. Proto píšu ještě menší knížky (na kontě jich už mám šest), zmiňovaný komiks a v současné době také animovaný seriál.

Výtvarné nadání jste zřejmě zdědila po mamince, která pracovala jako sklářská výtvarnice. V mnoha rodinách je však i po dětech výtvarníků požadováno, aby se živili „něčím rozumným“. Jak tomu bylo u vás?

Nic rozumného nepřipadalo v úvahu. Na vše ostatní jsem tupá.

Po studiu střední odborné výtvarné školy jste dvakrát neúspěšně hlásila na UMPRUM. V mezidobí jste pracovala, jak uvádíte ve své biografii i jako uklízečka ve Smetanově divadle. Jak jste tehdy vnímala své životní perspektivy?

Takhle obdobnou situaci řešilo hodně adeptů na vysokou školu. Ráno jsem uklidila a pak jsem celý den malovala, v zoologické zahradě opice, žirafy, tučňáky …, v divadle baletky, v domově důchodců stařečky, na večerním kreslení naháče. Prostě jsem se připravovala na zkoušky.

Vaše cesta k úspěchu nebyla vůbec snadná, co vás drželo nad vodou ve chvílích, kdy jste už měla všeho dost?

Velmi často (dodnes) si říkám: „Dala jsi se na vojnu, tak bojuj!“ Docela to pomáhá. Ke všemu mám svoji práci velmi ráda, té jsem, díky bohu, měla vždycky dost. Zahrabu se do práce a nevnímám neúspěchy, finanční krize a podobné radosti. V současné době mi špatné nálady zahání náš roční synáček.

Kdy došlo k přelomu a vám i vašemu muži, který má na starosti vydavatelství a marketing, se začalo dařit?

Je to trochu složitější. Pracovně se víceméně dařilo už delší dobu. Já jsem psala a malovala knížky, manžel vydával desky, koncertoval. Někdy se dařilo míň, někdy víc, ale peněz se nedostávalo stále. Nezbylo nám, než začít podnikat. První knížku jsme vydali v roce 2003. I když je to stále boj, dá se říct, že od té doby se nám začalo dařit.

Jako grafička jste se podílela na ilustracích celé řady časopisů pro děti. Chtěla jste již od počátku tvořit dětskou ilustraci?

Nic jiného jsem si nepřála, byl to můj sen. To, že jsem vystudovala malbu, stala se ze mě spisovatelka a s manželem máme vydavatelství je hříčka osudu.

Kromě samotných ilustrací ke knihám jiných autorů, píšete i vlastní knihy s vlastními ilustracemi. I k literatuře jste měla vždy tak blízko?

Zavrtat se mezi knížky a nevylézat z postele, to mě vedle malování bavilo vždy nejvíc.

Kdy vlastně vznikla poprvé myšlenka napsat knihy o českých dějinách pro děti s vlastními ilustracemi?

Pracovala jsem jako grafik pro dětský časopis TO jsem JÁ. Šéfredaktorka mi jednoho dne dala za úkol napsat a nakreslit pro časopis dějiny na pokračování.

První knihou byla Tajemná Praha v roce 1999, na kterou navázaly další knihy spojující historii a ilustrace pro děti. Vydat svou první knihu jistě chtělo odvahu, jakou roli hrál váš muž – hudebník Petr Prchal alias Pancho, se kterým jste po úspěchu první knihy založili nakladatelství?

Hlavní roli, já bych nikdy nesebrala dost odvahy.

Máte jako výtvarnice i svou vlastní tvorbu, na vašich stránkách si mohou zájemci prohlédnout kromě ilustrací také vaše oleje. Prodáváte také své obrazy?

Zatím ne, ale co není, může být.

Vaše knihy byly přeloženy do mnoha jazyků, francouzštiny, ruštiny nebo japonštiny. Mají o knihy zájem také cizinci?

Ano, máme skvělé překladatele. Knížky tak v překladech neztrácejí humor. Také oceňují výtvarné řešení. Jednou se mi náhodou poštěstilo vidět Japonce, když kupovali moje Dějiny. Roztáhli je v obchodě na zem a jásali nad nimi jako malé děti.

V současné době byste měla mít rozpracovaných hned několik knih o českých dějinách, v plánu jsou ale i Světové dějiny a kniha o Řecku. Co by mělo vyjít nejdříve?

Rozpracováno je toho hodně, ale zatím je vše u ledu. Od České televize jsme totiž dostali nabídku zpracovat Dějiny udatného českého národa jako seriál. Pracujeme teď na něm až se z nás kouří.

Můžete již něco prozradit také o animovaném seriálu pro televizi, který připravujete ve spolupráci s režisérem Pavlem Koutským?

Prvních patnáct dílů je už hotových. Jsou to tříminutové grotesky. Tento formát vyžadoval přeci jen trochu změnit formu. V knížce je hodně informací, dat, jmen a to všechno je odlehčeno humorem. V groteskách je hlavní sranda a musím říct, že je to velká sranda.

Bude vás také zajímat:

http://seifertova.cz/

19.3.2009 12:00| autor: Simona Maxová