Úspěšné ženy: Eva Prachařová – designérka originálních šperků

Evo, prozraďte nám, jak jste se k výrobě šperků dostala?
To už je tak dávno… Bylo to jednoduché – hledala jsem na internetu nějaký hotový šperk na ples, a přitom jsem náhodu objevila i obchod s korálky – materiálem. Nedalo mi to a zkusila jsem objednat pár korálků a komponentů na zkoušku. Když jsem pak materiál vzala do rukou, bylo jasné, že se jedná o lásku na první pohled. Vlastně dotek.

S jakými materiály pracujete nejčastěji?
Sklo a kov. Samozřejmě ne v surovém stavu. Sklem myslím korálky, ze kterých mám oblíbený hlavně rokajl a broušené korálky. I když jsem patriot, tady musím přiznat, že konkrétně u rokajlu dávám přednost zahraničnímu materiálu. Nicméně české korálky používám taky a ráda. Kov je pak v mé dílně zastoupený hlavně kroužky z eloxovaného hliníku v různých barvách a velikostech.

Jaké se k nim váží techniky?
Technik na výrobu šperků, nebo chcete-li bižuterie, je spousta. Mými oblíbenými jsou však korálková výšivka a chainmaille, česky kroužkování. Jsou to techniky na první pohled odlišné, na jednu potřebujete jemnou jehlu a na druhou kleště a mnohdy hrubou sílu. Přesto se obě techniky dají kombinovat a jejich spojením vznikají opravdu jedinečné nevšední kousky.

Kde sháníte komponenty pro své výrobky?
Nakupuji převážně v e-shopech. Hlavně takové ty tradiční materiály, jako jsou právě korálky nebo základní bižuterní komponenty (zapínání, řetízky,…). Je ale spoustu méně běžných materiálů, které třeba ani nebyly původně zamýšlené na výrobu šperků, a ty pak nakupuji třeba v železářstvích nebo galanteriích. A pak jsou tu ještě mineralogické burzy, kde nakupuji kameny.

Kde se můžeme s vaší tvorbou setkat?
Poslední dobou hlavně na virtuálních tržištích (Fler, Simira). Na výstavy a trhy jsem jezdívala velmi ráda, zejména na ty, které podporovaly ruční českou výrobu a na které mě zvali díky tomu, že mé šperky mají certifikaci Vysočina® regionální produkt. To jsem ale musela kvůli vytížení v práci a následně mateřství omezit.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Každý šperk, se kterým jsem vnitřně spokojená a jsem na něj hrdá, je můj velký úspěch. Stejně tak považuji za úspěch, když někdo umí ocenit moji práci, čas a invenci, které jsem do šperku vložila. Pokud bych měla být konkrétnější a zmínit nějaký „hmatatelnější“ úspěch, pak to bude určitě získání již výše zmíněné certifikace a třeba pozvání prodávat své šperky v Itálii.

Kde berete inspiraci pro tvorbu?
Kde se dá. Každodenní život je plný inspirace. Nejčastěji mně asi vnukne základní tvůrčí myšlenku kniha, kterou právě čtu, nebo hudba, kterou poslouchám.

článek

Jak u vás probíhá samotný tvůrčí proces?
Někdy mě třeba během dne něco napadne a musím si hned vzít blok a tužku a rychle načrtnout skicu a co nejdříve se pustit do díla. Jindy vezmu do rukou korálky a prostě začnu tvořit bez jasného cíle. Materiál si sám udá směr, kterým se chce vtělit do šperku. To je na tvorbě to úžasné a díky tomu mě to asi nikdy nepřestane bavit.

Jak jsou na tom české ženy s nošením šperků, co byste jim třeba doporučila?
Někdy bych ráda viděla více odvahy. Ale vím z vlastní zkušenosti, že vkus se časem mění a co člověk nosil v pubertě, nebude nosit ve 30. Když to vezmu podle sebe, tak právě v té pubertě jsem se bála jakkoliv se vymykat průměru. Nosila jsem obligátní stříbrný řetízek, v uších kruhy a pár stříbrných prstýnků. Dnes jsem naopak ráda, když se můžu jakkoliv odlišit, dát šperkem najevo svoji osobnost, aktuální náladu.

A co vlastně muži? Také u vás najdou něco, co by je mohlo potěšit?
Muži se také rádi zdobí. Alespoň někteří. A mám jim co nabídnout. Hlavně chainmaille šperky jsou vhodné i pro muže, můžou podtrhnout osobnost a doplnit styl.

Nosíte vy sama své výrobky?
Ano, nosím. Už se těším na léto a své oblíbené bílé šaty, ve kterých krásně vyniknou různé náhrdelníky. I když teď v zimě to také není marné, protože třeba k rolákům uplatním také hodně svých šperků.

Jak by vypadal váš ideální den, který můžete věnovat jen svému „řemeslu“?
Dopoledne dokončím nějaký projekt, na kterém pracuji už delší dobu. Pak se věnuji jeho nafocení (což je kolikrát stejně náročná práce jako ho vytvořit). Následuje velký nákup materiálu „za odměnu“. No a potom se v tom novém materiálu budu tak dlouho přehrabovat, až z toho vznikne nový nápad, do kterého se okamžitě s chutí pustím. K tomu šálek dobrého čaje a příjemná hudba jako ona pověstná třešinka na dortu. Snad jednou v důchodu se dočkám takového dne…

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů a radosti z tvorby. A vy, milé čtenářky, si můžete prohlédnout Evinu tvorbu v naší fotogalerii.

Foto: Archí Evy Prachařové