Úspěšné ženy- Angelina Nga Le: Lidé jsou mé Múzy!

Kdy přišel moment, kdy sis vzala fotoaparát do ruky a proč?
Bylo mi třináct let. Chtěla jsem mít hezkou profilovku na portálu Lide.cz (smích). Vážně, takhle to všechno opravdu začalo. Neměla jsem peníze na profesionálního fotografa, tak jsem se snažila si fotografie sama pořídit. Nebyly to pouze portréty o mém vzhledu, ale i o mých pocitech a názorech. Když jsem objevila fotografy na uměleckých portálech, snažila jsem se mít fotky na jejich úrovni. Zajímaly mě názory tehdejších vzorů, tak jsem své autoportréty také publikovala. Měla jsem průměrné ohlasy. Pozitivní ohlasy mi dávaly sílu a naději, negativní ohlasy zase motivaci. Pamatuji si, jak mi jeden starší kolega napsal, když se mě veřejně zastával: „Nezoufej, foť dál. Měli jsme tady taky jednu mladou fotografku, která začínala jako ty a teď fotí celebrity a její fotky publikují i časopisy v zahraničí. Kdo ví, kde budeš za pár let.“ No a tak fotím dál.

Vyhraňuješ se spíše komerčním nebo uměleckým směrem?
Každá má osobní tvorba má svůj koncept. Nedílnou součástí konceptu je móda. Ta může podrthnout náladu, vyjádřit osobnost, odkázat na nějakou událost či poukázat na dobu, ve které se ten koncept odehrává. Také může odrážet můj vlastní svět.

Pamatuješ si první fotku, kterou jsi cvakla?
Pamatuji si všechno mé „poprvé“. Má úplně první fotografie byla rodinná, to mi bylo deset let a byla jsem požádána rodiči. Má první zájemkyně na focení byla o 30 let starší výtvarnice. Má první zakázka byly akty. Mé první módní focení probíhalo v Národním divadle. Mé prvně zveřejněné fotografie byly ve Vogue Italia, se kterou jsem uzavřela i poté smlouvu.

Přichází k tobě nápady samy, nebo kam si pro ně chodíš?
Mé osobní projekty jsou tvořeny jen pro mé vlastní potěšení, žádný jiný záměr v tom není. Tudíž i nápady musí chodit samy. Když nepřijdou, tak čekám, dokud mě Múza nepolíbí. Když se jedná o zakázku, kde se snažím co nejvíce uspokojit zákazníka, je to jiné. Hledám inspiraci na základě jeho požadavků a to všude kolem sebe – v lidech, v emocích, v literatuře, ve filmu, v hudbě i v samotné fotografii.

Inspirují tě jednotliví lidé, které si vybíráš pro své focení, nebo přijde nápad a až potom sháníš vhodný model?
Nejdřív přijde nápad, nějaká myšlenka či nálada. Pak podle toho sháním vhodný model. Ale už jsem se setkala s velice inspirativními lidmi. Když jsem se na ně podívala, hned přišla vize. Jsou to mé Múzy.

Můžou si u tebe objednat focení třeba i ‚obyčejní smrtelníci‘?
Tito smrtelníci jsou mými nejčastějšími zákazníky. Ale takové zakázky nepublikuji, jelikož jsou hodně uzpůsobené jejich požadavkům. Proto to nejspíš vypadá, že nemodelky/necelebrity/neumělce nefotím. Ale tak to není. Fotím je velice ráda! Pokaždé narazím na zajímavé lidi. Nedávno jsem takhle poznala svojí spřízněnou duši. Člověka, jehož povaha je té mé témeř identická. Sdílíme nejen názory, ale máme za sebou taky hodně podobné zkušenosti. Naše poznávací rozhovory byly pro mě velice silným zážitkem. Tohle je jeden z důvodů, proč miluji focení. Umožňuje mi se sblížit s lidmi mnohem více než při normálních běžných okolnostech.

článek

Jaké projekty připravuješ v nejbližší době?
O svých osobních projektech nerada mluvím napřed, pokud jim nechybí poslední fáze dokončování. Cítím se tak zavázáně, že lidem něco slibuji, nějaký „coming soon“. Ne vždycky to může vyjít. Navíc ráda lidi překvapuji. Mohu jen prozradit, že momentálně mám rozpracované dva produkčně i časově složité projekty, které bych ráda vystavila příští rok.

Máš nějaké vzory?
Mám jeden jediný vzor a tím je můj prastrýc. Člověk, který začínal s prázdnou ale i tak dosáhl všech svých snů. Dělá to, co ho baví a přes své obrovské úspěchy se tím vším nepyšní ani nechlubí. Žije si svůj vlastní život. I přes to všechno, co sám dokázal, je skromný, moudrý a láskyplný, má rád lidi a rád jim dělá radost. Pomáhá těm, kteří to nejvíce potřebují a aniž by očekával nějakou odplatu. Co se týče uměleckých vzorů, žádné nemám, mám jen oblíbené umělce. Nejoblíbenějšími jsou František Drtikol, Henri Cartier-Bresson, Guy Bourdin, Miles Aldridge, Michals Duane, John Lenon a Alan Edgar Poe.

Na svůj poměrně nízký věk máš za sebou spoustu práce a úspěchů. Jsi workoholik?
To mě potěšilo, děkuji za kompliment! Workoholik? Ani náhodou. Nejsi první, kdo se mě na to ptá. Jen dělám to, co mě baví. A to, co mě dělám, mě baví natolik, až jsem do toho zapálená.

S kým se ti spolupracuje nejlépe a proč?
Nejlépe se mi spolupracuje s lidmi, kterým věřím. Nemám ráda jakékoliv konflikty a problémy. Když tvořím, potřebuju pohodlí, pocit bezpečí, jistotu a důvěru. Proto je pro mě velice důležitá osobní schůzka před jakoukoliv spoluprací.

Plánuješ zkusit kariéru i v zahraničí?
Odcestovat do zahraničí a navázat tam spolupráci, to je mým velkým snem! Už se mi to v jedné zemi podařilo a to ve Vietnamu.

Děkuji za rozhovor.

Fotografie: MRS BLACKBEAUTY, David Le