UMÍTE DRUHÝMI MANIPULOVAT, ČI SE CÍTÍTE BÝT MANIPULOVÁNI Co je to manipulace a jak zní její pravidla
Manipulující je právem či neprávem přesvědčen, že to, po čem touží, by mu nikdo dobrovolně a vědomě nedal. Proto vymýšlí nějaké způsoby, jak svá přání z druhých lidí potajmu vymámit. Pro tento boj existují nepsaná a nevyřčená pravidla, která stojí v protikladu ke všem terapeutickým a etickým doporučením. Existují však proto, že se z evolučního hlediska vyplácejí. Určitému procentu populace (přibližně 4 % psychopatické populace) se celoživotně vyplácí používat úskočných technik. Platí za to svou životní nespokojeností, neukotveností a nutností neustále hledat prostředí, kde jejich triky ještě nikdo nezná. Následující pravidla je tedy dobré znát pro případnou obranu, ale ve vlastním životě je nepoužívat.
Zdroj: archiv redakcePravidla manipulace jsou velmi zajímavá z pohledu vývojové psychologie. Objevují je spontánně děti v mladším školním věku. Představují pro ně poslední stupeň dosavadního vývoje, a tak jim slouží jako hračka, která je téměř bezezbytku pohltí.
Existuje tedy několik vývojových podmínek, které dítě musí splňovat, aby bylo schopné si osvojit pravidla manipulace:
1. Být schopen kooperativní hry s pravidly a rolemi. Kooperativní hry nejsou schopna batolata: Jakmile jedno má hračku, tak si s ní chce hrát i druhé, a začnou se o hračku přetahovat. Větší děti dokážou střídat role. Jeden s pistolí hraje policistu, druhý lupiče a budou se honit. Za chvíli si role i hračky vymění. Toto střídání rolí umožňuje kooperativní hru a můžeme je pozorovat přibližně od tří let.
2. Rozlišit úmysl druhého od výsledku jeho chování. Například chtěl chytit míč, ale nechytil. Dosažení tohoto stupně se projeví smíchem při situacích, které vyžadují takovou úvahu. Například začnou se smát, když někomu při opékání spadne buřt do ohniště, protože ví, že jeho úmyslem bylo udržet buřt na prutu a opéci. Mladší děti se při pádu buřtu do ohniště nesmějí. Schopnost dosáhnout vytyčeného cíle se vnímá jako síla, šikovnost, chytrost apod. a defi – nuje přirozený hodnotící rámec.
3. Znát zákonitosti sociální směny, pravidla výměnného obchodu a dělení věcí. K tomu děti potřebují nabýt schopnost ocenit, jestli směna či dělení byly výhodné, prodělečné či spravedlivé.
4. Dosáhnout teorie mysli či mentalizace, tj. pochopit, že druhý může mít v hlavě něco jiného než já. Tato nově nabytá schopnost otvírá dětem pro ně předtím netušený svět možností, jak získat výhody, které by byly jinak nedostupné. Umožňuje využívat vědomou lež, podvody, úskoky.
Ukázka z knihy Partneři a rozchody, nakladatelství Portál Odkaz na knihu a redakci
